ECLI:CZ:US:2018:4.US.3338.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3338/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Ing. Jiřího Fialy, zastoupeného JUDr. Martinem Krumichem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 427/19, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2018, č. j. 22 Co 49/2018-236, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 4. 2018, č. j. 7 C 275/2015-209, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8 jako účastníků řízení a Nemocnice Na Bulovce se sídlem v Praze 8, Budínova 67/2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedenými rozhodnutími byl pravomocně zamítnut návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků, protože soudy dospěly k závěru, že u něj nejsou pro osvobození předpoklady, zejména to neodůvodňují jeho (celkové) poměry.
Včas podanou ústavní stížností se řádně zastoupený stěžovatel domáhá zrušení napadených rozhodnutí, protože podle něj soudy porušily tzv. právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 90 Ústavy. Soudy dále měly porušit zákaz svévole a libovůle (čl. 2 odst. 2 Listiny); podle stěžovatele svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily a nesprávně vyhodnotily jeho majetkové poměry. Zejména stěžovatel polemizuje se závěry soudů v tom smyslu, že může objektivně dosahovat určitých příjmů a použít je následně na zaplacení soudního poplatku.
Ústavní soud není další přezkumnou instancí v rámci obecné justice a do rozhodovací činnosti soudů je oprávněn zasáhnout jen v případě mimořádných excesů. Řešení otázek poplatkových je zásadně na obecných soudech, a pokud ty svá usnesení o návrzích na osvobození od soudních poplatků řádně odůvodní, nemá Ústavní soud důvod jejich rozhodnutí přezkoumávat.
Nalézací i odvolací soud v tomto případě vydaly logická rozhodnutí, která řádně odůvodnily, a v jejich rozhodnutí nelze spatřovat porušení žádných základních práv stěžovatele. Přestože je stěžovatel s rozhodnutími o svém návrhu nespokojen, neznamená to, že by soudy rozhodly protiústavně. Je povinností účastníka řízení zajistit si prostředky, aby mohl dosáhnout uspokojení svých nároků, příp. i soudní cestou, a nelze přenášet na stát poplatkovou povinnost účastníka formou fiskálních úlev. Ve vztahu k poplatkové povinnosti musí soud nejen brát v úvahu (tvrzené) majetkové překážky v přístupu účastníka k soudu, ale i povinnost chránit zájem státu na získání stanovených soudních poplatků od účastníků, kteří ze zákona mají povinnost k jejich placení. Je mylný názor stěžovatele, že povinnost hradit vzniklý daňový nebo poplatkový závazek je primárně závislá na jeho majetkové situaci; má-li někdo podle zákona daňovou nebo majetkovou povinnost, má ji, i když prostředky prokazatelně žádné nemá.
Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu