ECLI:CZ:US:2018:4.US.3631.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3631/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti MgA. Martina Johna, zastoupeného JUDr. Liborem Koňaříkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Novosadský dvůr 765/6, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2017 č. j. 9 Ads 262/2017-19, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. 7. 2017 č. j. 72 Ad 24/2017-15, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 1. 2. 2017 č. j. 72 Ad 16/2015-95, proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 19. 11. 2015 č. j. 2015/62079-421/1 a proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Olomouci ze dne 4. 9. 2015 č. j. OLA-8179/2015-BE, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, Ministerstva práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, a Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Olomouci, se sídlem Vejdovského 988/4, Hodolany, 779 00 Olomouc, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti ze dne 14. 11. 2017 MgA. Martin John (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutími vydaná ve věci vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.
II.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 15. 10. 2012 žalobce požádal Úřad práce České republiky - krajskou pobočku v Olomouci (dále též jen "úřad práce") o zprostředkování zaměstnání a na základě této žádosti byl zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání; byl poučen o právech a povinnostech uchazeče o zaměstnání.
Dne 16. 7. 2015 úřad práce žalobci zaslal prostřednictvím pošty doporučeně do vlastních rukou písemnost obsahující doporučenku do zaměstnání a průvodní dopis, ve kterém mu byla uložena povinnost projednat doporučené zaměstnání následující pracovní den po jejím převzetí, a dále mu byl stanoven termín jednání na úřadu práce na den 5. 8. 2015 ve 14 hodin, s poučením, že pokud některou z uvedených povinností nesplní bez vážných důvodů uvedených v §5 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o zaměstnanosti"), bude s ním zahájeno správní řízení ve věci vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.
Dne 4. 9. 2015 rozhodnutím č. j. OLA-8179/2015-BE úřad práce podle §30 odst. 2 písm. f) a odst. 3 a §31 písm. c) zákona o zaměstnanosti žalobce vyřadil z evidence uchazečů o zaměstnání, z důvodu maření součinnosti s úřadem práce pro nesplnění povinnosti dostavit se ve stanoveném termínu na úřad práce k projednání doporučeného zaměstnání.
Dne 19. 11. 2015 rozhodnutím č. j. 2015/62079-421/1 Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále též jen "žalovaný") odvolání žalobce zamítlo a rozhodnutí úřadu práce ze dne 4. 9. 2015 č. j. OLA-8179/2015-BE potvrdilo.
Dne 1. 2. 2017 rozsudkem č. j. 72 Ad 16/2015-95 Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále též jen "správní soud") žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2015 č. j. 2015/62079-421/1 zamítl (výrok I) jako nedůvodnou.
Proti rozsudku správního soudu ze dne 1. 2. 2017 č. j. 72 Ad 16/2015-95 stěžovatel nepodal kasační stížnost (což je zřejmé i ze skutečnosti, že proti němu podal návrh na obnovu řízení - viz níže).
Dne 28. 7. 2017 usnesením č. j. 72 Ad 24/2017-15 správní soud návrh žalobce na obnovu řízení vedeného u správního soudu pod sp. zn. 72 Ad 16/2015 odmítl (výrok I) jako nepřípustný podle §114 odst. 1 s. ř. s.
Dne 13. 9. 2017 rozsudkem č. j. 9 Ads 262/2017-19 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobce proti usnesení správního soudu ze dne 28. 7. 2017 č. j. 72 Ad 24/2017-15 zamítl (výrok I) jako nedůvodnou. Kasační soud konstatoval, že předmětem sporu je otázka, zda usnesení správního soudu o odmítnutí návrhu na povolení obnovy řízení bylo či nebylo zákonné. Poukázal na ustanovení §114 odst. 1 s. ř. s., obsahující taxativní výčet soudních řízení, kde je obnova řízení ze zákona přípustná; a contrario z toho vyplývá, že návrh na obnovu řízení není přípustný o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle §65 a násl. s. ř. s.; takový návrh soud odmítne dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasil s procesním postupem úřadu práce a Ministerstva práce a sociálních věcí, stejně jako s jejich interpretací a aplikací zákona o zaměstnanosti. Stěžovatel bez podrobnější ústavněprávní argumentace tvrdil, že všechna ústavní stížností napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci mají protiústavní charakter a porušují čl. 1, čl. 3, čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod poukázal též na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
IV.
Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že v části směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 1. 2. 2017 č. j. 72 Ad 16/2015-95, proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 19. 11. 2015 č. j. 2015/62079-421/1 a proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Olomouci ze dne 4. 9. 2015 č. j. OLA-8179/2015-BE, je ústavní stížnost nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e), z důvodu dle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatel (jak plyne z obsahu ústavní stížnosti) proti citovanému rozsudku správního soudu ze dne 1. 2. 2017 č. j. 72 Ad 16/2015-95 nepodal kasační stížnost, čímž nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
V části směřující proti rozsudku kasačního soudu ze dne 13. 9. 2017 č. j. 9 Ads 262/2017-19 a proti usnesení správního soudu ze dne 28. 7. 2017 č. j. 72 Ad 24/2017-15, je ústavní stížnost přípustná, byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána tato rozhodnutí a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
V.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v projednatelné části zjevně neopodstatněná.
Důvody, pro které správní soud návrh stěžovatele na obnovu řízení vedeného u něj pod sp. zn. 72 Ad 16/2015 odmítl jako nepřípustný, a pro které kasační soud kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou zamítl, jsou v rozhodnutí uvedených soudů přehledně a zcela srozumitelně vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat.
Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh zčásti podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) a zčásti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu