ECLI:CZ:US:2018:4.US.3832.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3832/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti AMG - Karel Pícha, s. r. o., se sídlem Panuškova 744, 582 91 Světlá nad Sázavou, IČ: 27480925, zastoupené Mgr. Danielem Milićem, advokátem, se sídlem Horní 10, 580 01 Havlíčkův Brod, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017 č. j. 25 Cdo 695/2017-268, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. listopadu 2016 č. j. 47 Co 169/2016-196, a proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 28. dubna 2016 č. j. 103 C 20/2014-146, za účasti 1. Nejvyššího soudu, 2. Krajského soudu v Hradci Králové a 3. Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, jako účastníků řízení, a za účasti obchodní společnosti OKIN BPS, a. s., se sídlem Pařížská 68/9, 110 00 Praha 1, IČ: 27449734, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní soud obdržel dne 8. prosince 2017 návrh ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se obchodní společnost AMG - Karel Pícha, s. r. o. (dále jen "stěžovatelka" nebo "žalovaná") domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně garantovaných základních práv. Konkrétně stěžovatelka namítá porušení práva na soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, práva na spravedlivý proces garantovaného článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva na účinné právní prostředky nápravy dle článku 13 Úmluvy.
II.
Z obsahu ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil:
1) Před Okresním soudem v Havlíčkově Brodu (dále jen "soud prvního stupně") probíhal pod sp. zn. 103 C 20/2014 soukromoprávní spor, v němž se obchodní společnost OKIN BPS, a. s., v té době vystupující pod obchodní firmou OKIN GROUP, a. s. (dále jen "žalobkyně"), domáhala vůči stěžovatelce [žalované] zaplacení částky 1 396 649 Kč s příslušenstvím, z titulu odpovědnosti za škodu. Skutkově šlo v dané věci o to, že žalovaná prováděla pro žalobkyni instalaci kompresoru za pomoci kladkostroje. Při zvedání kompresoru však došlo k jeho přetočení o 180° a následnému poškození úderem o podlahu.
2) Rozsudkem ze dne 28. dubna 2016 č. j. 103 C 20/2014-146 soud prvního stupně rozhodl, že základ nároku žalobkyně je v plném rozsahu opodstatněn. Po provedeném dokazování totiž dospěl k závěru, že poškození kompresoru bylo způsobeno jeho chybným uvázáním zaměstnancem žalované, a tedy, že žalovaná odpovídá za škodu vzniklou žalobkyni. S ohledem na složitost věci a nutnost provádět další rozsáhlé dokazování za účelem stanovení výše škody však soud prvního stupně rozhodl pouze o základu nároku žalobkyně, a to tzv. mezitímním rozsudkem.
3) Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání. Rozsudkem ze dne 8. listopadu 2016 č. j. 47 Co 169/2016-196 Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "odvolací soud") napadený rozsudek potvrdil, neboť se s právním hodnocením soudu prvního stupně plně ztotožnil. Nad jeho rámec pak doplnil dokazování fakturami, jakož i výpisem z účtu žalobkyně, jimiž žalobkyně prokazovala vznik škody (snížení majetku) v důsledku poškození kompresoru.
4) Proti rozsudku odvolacího soudu následně brojila žalovaná dovoláním, jež Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") usnesením ze dne 30. srpna 2017 č. j. 25 Cdo 695/2017-268 odmítl jako nepřípustné. Dovolací soud konstatoval, že žalobkyně nesprávně vymezila dovolací důvod, neboť chybnost závěrů soudů nižších stupňů odvozovala nikoliv od jejich právního posouzení, ale od odlišného skutkového stavu věci, dovozujíc, že kompresor byl řádně uvázán a příčinou škody byla závada na kladkostroji žalobkyně.
III.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vznáší celkem tři konkrétní námitky. Jednak uvádí, že již v řízení před soudem prvního stupně navrhla vypracování revizního znaleckého posudku, který by se zabýval průběhem nehodového děje, neboť znalecký posudek Ing. Miroslava Chromečky (dále jen "znalecký posudek") vychází z nesprávných údajů, mimo jiné fotodokumentace, jejíž pravost stěžovatelka zpochybňuje. Protože však soud prvního stupně její důkazní návrh procesně nijak nevypořádal - v podstatě jej prý zcela opomenul - zasáhl do jejího práva na spravedlivý proces.
Dle stěžovatelky dále k porušení jejích ústavně zaručených práv došlo rovněž tím, že protistrana - žalobkyně postrádala aktivní věcnou legitimaci, neboť předmětný kompresor byl ve vlastnictví třetí osoby (obchodní společnosti Philip Morris ČR a. s., IČ: 14803534). Pokud tedy žalobkyně zajišťovala pro třetí osobu služby v podobě provozu a servisu kompresoru, není jasné, jaká konkrétní majetková újma jí měla vzniknout.
Závěrem stěžovatelka namítá, že v dovolacím řízení vyšlo na základě podání žalobkyně najevo, že na základě přeměny žalobkyně se její nástupnickou společností stala obchodní společnost OKIN FS, a. s. (dnes vystupující pod obchodní firmou OKIN FACILITY, a. s.), IČ: 27102378. Stěžovatelka je přesvědčena, že odmítnutím připustit vstup obchodní společnosti OKIN FS, a. s. na místo žalobkyně v dovolacím řízení, dovolací soud zásadně pochybil a fakticky v řízení pokračoval s non subjektem.
IV.
Poté, co Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas osobou oprávněnou a splňuje také ostatní zákonné požadavky, přezkoumal napadená rozhodnutí, načež shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není však součástí soustavy obecných soudů (článek 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Do jejich rozhodovací činnosti je tak Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl natolik extrémní, že by překročil meze ústavnosti (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 8. července 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu, na webové stránce http://nalus.usoud.cz).
Stěžovatelka namítá, že obecné soudy se v rozporu s konstantní judikaturou Ústavního soudu nevypořádaly s jejím návrhem na provedení důkazu - revizního znaleckého posudku. Stěžovatelce je třeba dát zapravdu v tom ohledu, že rozsudek soudu prvního stupně formálně vzato postrádá vypořádání tohoto jejího důkazního návrhu. Avšak, a to je v dané věci stěžejní, z odůvodnění napadeného rozsudku (strana 8) se zřetelně podává, že soud prvního stupně se s výhradami stěžovatelky vůči znaleckému posudku neztotožnil a naopak závěry znalce hodnotil jako exaktní, mající oporu ve zjištěných skutečnostech a souladné s dalšími provedenými důkazy. Za této situace měl odvolací soud (viz stranu 5 jeho rozsudku) za to, že vzhledem k přesvědčivosti znaleckého posudku nebylo namístě návrhu stěžovatelky vyhovět, neboť jí rozporovaný skutkový stav věci měl soud prvního stupně již za prokázaný (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 16. května 2012 sp. zn. I. ÚS 2676/10). Ústavní soud tak neshledal v poměrech projednávané věci takové pochybení, jež by porušilo stěžovatelčina dotčená základní práva na soudní ochranu a spravedlivý proces; dílčí pochybení soudu prvního stupně bylo napraveno odvolacím soudem.
Stejně tak Ústavní soud nepřisvědčil ani námitce stěžovatelky ohledně nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně. Již soud prvního stupně připomenul smluvní vztahy mezi žalobkyní a obchodní společností Philip Morris ČR a. s., jíž byla žalobkyně povinna zajišťovat dodávky stlačeného vzduchu a provozovat technologická zařízení (včetně kompresoru). Po poškození zařízení žalobkyně musela zajistit obnovu dodávky stlačeného vzduchu a opravu kompresoru, a to na vlastní náklady, jak ostatně prokázala v odvolacím řízení. K tomu lze poukázat i na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (stranu 5), z něhož se podává, že ačkoliv žalobkyně nebyla vlastnicí daného kompresoru, tento převzala za účelem zajištění dodávek stlačeného vzduchu. V takové situaci je dle Ústavního soudu přijatelný závěr obecných soudů, že porušením smluvních povinností stěžovatelky, souvisejících se zpětnou instalací kompresoru, vznikla žalobkyni majetková újma v podobě úbytku majetku v důsledku protiprávního jednání stěžovatelky. Přijaté řešení má ostatně oporu i v ustanovení §421 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. prosince 2013.
Konečně co se týče nepřipuštění vstupu obchodní společnosti OKIN FS, a. s. do dovolacího řízení namísto žalované, je takový postup zcela v souladu s §243b o. s. ř. Podle uvedeného ustanovení, části věty za středníkem, totiž ustanovení §43, 92, 95 až 99 a 107a o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí. Přitom v případě přeměny obchodní společnosti rozdělením odštěpením sloučením (kdy nedochází k zániku původní společnosti - jako tomu bylo i v tomto případě) přichází v úvahu procesní nástupnictví pouze dle §107a o. s. ř. [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2017 sp. zn. 22 Cdo 2163/2017 a literaturu zde citovanou]. Ústavní soud tedy nemohl přisvědčit ani poslední námitce stěžovatelky, dle níž v dovolacím řízení vystupovala obchodní společnost postrádající právní osobnost.
Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutí bylo dotčeno některé z uvedených základních práv stěžovatelky, nezbylo mu, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu