ECLI:CZ:US:2018:4.US.614.18.1
sp. zn. IV. ÚS 614/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Jana Kalvody, advokáta a obchodní společnosti DIAG HUMAN SE, sídlem Landstrasse 33, Vaduz, Lichtenštejnské knížectví, zastoupených JUDr. Ivou Kunz Duchoňovou, advokátkou, sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5 - Smíchov, o vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci, takto:
Soudce Jan Filip a soudce Jan Musil nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 614/18.
Odůvodnění:
V doplnění své ústavní stížnosti ze dne 21. 2. 2018 stěžovatelé vznesli námitku podjatosti soudů prof. JUDr. Jana Filipa, CSc. a prof. JUDr. Jana Musila, CSc. Uvedení soudci rozhodovali o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 3547/12, přičemž o ní podle stěžovatelů rozhodli odmítavým usnesením, aniž v řízení provedli jakýkoli důkaz, tedy v prvé řadě předmětným procesním spisem. Důvodem podjatosti pak má být v návaznosti na to skutečnost, že stěžovatelé považovali takový postup za nepřípustný, a proto podali předsedovi Ústavního soudu podnět ke kárnému postihu jmenovaných soudců. Tento podnět byl předsedou Ústavního soudu odmítnut přípisem pod sp. zn. SPR ÚS 859/13.
Podle §36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
Soudce Jan Filip ve svém vyjádření zdůraznil, že k dané věci, jež je předmětem řízení, stejně jako ke stěžovatelům a jejich právní zástupkyni, jakož i jiným účastníkům tohoto řízení nemá žádný osobní vztah, a proto se necítí být podjatý. Současně uvedl, že obsah podnětu stěžovatelů ke kárnému řízení mu dosud nebyl znám.
Obdobně se vyjádřil i soudce Jan Musil, jenž zdůraznil, že podnětem ke kárnému řízení nebyl nijak osobně dotčen a nepociťuje ke stěžovatelům žádnou averzi; taktéž on se proto necítí být podjatý.
Z výše uvedeného je zřejmé, že s výjimkou předmětného podnětu ke kárnému řízení ani stěžovatelé v doplnění své ústavní stížnosti neuvádějí žádné skutečnosti, jež by mohly vést k úsudku, že jmenovaní soudci jsou pro poměr k věci nebo k účastníkům řízení podjatí.
Spatřují-li stěžovatelé důvod podjatosti soudců v tom, že vůči nim podali v minulosti podnět ke kárnému řízení, postačí nad rámec skutečností uvedených v přípisu předsedy Ústavního soudu sp. zn. SPR ÚS 859/13 připomenout, že měl-li by být - obecně vzato - podjatý každý soudce Ústavního soudu, na nějž by byl daným stěžovatelem podán podnět ke kárnému řízení, mohli by být v konečném důsledku buď všichni soudci Ústavního soudu podjatí, nebo by mohla naopak nastat obdobně absurdní situace, kdy by si tímto způsobem postupným vylučováním jednotlivých soudců takový stěžovatel "nakonfiguroval" z jeho pohledu nejvhodnější trojici soudců. Bez nutnosti podrobnějšího odůvodnění je tedy zřejmé, že takový přístup by byl ve zjevném rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Samotná skutečnost, že proti uvedeným soudcům směřovali stěžovatelé v minulosti svůj (neúspěšný) podnět ke kárnému postihu, proto nemůže zakládat jejich podjatost v dané věci.
Jelikož stěžovatelé žádný jiný relevantní důvod podjatosti jimi odmítaných soudců neuvádějí, rozhodl třetí senát Ústavního soudu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2018
Radovan Suchánek v.r.
předseda senátu