ECLI:CZ:US:2018:4.US.668.18.1
sp. zn. IV. ÚS 668/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti M. V., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, P. O. Box 14, 466 01 Jablonec nad Nisou, právně zastoupeného Mgr. Miroslavem Dongresem, advokátem, se sídlem Dolní náměstí 679/5, 466 01 Jablonec nad Nisou, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. ledna 2018 č. j. 7 As 6/2018-4 a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 11. prosince 2017 sp. zn. 59 A 74/2017, za účasti 1. Nejvyššího správního soudu a 2. Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, jako účastníků řízení, a za účasti Vězeňské služby České republiky, Věznice Rýnovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byla dne 28. března 2018 doručena ústavní stížnost, kterou M. V. (dále jen "stěžovatel") brojil proti výše uvedeným rozhodnutím soudů ve správním soudnictví. Stěžovatel má za to, že napadená rozhodnutí porušila jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 38 odst. 2 Listiny.
II.
Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadených rozhodnutí se zjišťuje:
Stěžovatel se jako odsouzený nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice.
Dne 7. 8. 2017 bylo vydáno rozhodnutí speciálního pedagoga Vězeňské služby Mgr. Martina Štryncla č. j. VS- 22466-28/ČJ-2016-801232-KT 16, kterým byl stěžovateli uložen kázeňský trest spočívající v umístění do uzavřeného oddělení na dobu sedmi dnů a dne 31. 7. 2017 bylo vydáno rozhodnutí vychovatele Mgr. Radima Podrazského č. j. VS- 22466-288/ČJ-2016-801232-KT 16, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti rozhodnutí č. j.VS- 22466-28/ČJ-2016-801232-KT 16.
Proti těmto rozhodnutím podal stěžovatel ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "správní soud") žalobu proti žalované Vězeňské službě České republiky. Správní soud rozsudkem ze dne 11. prosince 2017 č. j. 59 A 74/2017-65 žalobě vyhověl, napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Toto rozhodnutí stěžovatel napadl kasační stížností.
Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 25. ledna 2018 č. j. 7 As 6/2008-14 bylo rozhodnuto o odmítnutí kasační stížnosti stěžovatele, a to z důvodu, že je kasační stížnost nepřípustná.
III.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (srov. ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež hovoří o "pravomocném rozhodnutí"), v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit v rámci soustavy obecných soudů, tj. procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení [srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)].
Nelze rovněž opominout, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita; ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud stěžovatel již vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat oba druhy opravných prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je ustanovením §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu výslovně vyloučena. V opačném případě může být jeho ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná.
V projednávaném případě je evidentní, že ve věci stěžovatele jako žalobce bylo jeho žalobě vyhověno a Vězeňská služba České republiky, Věznice Rýnovice bude v jeho věci znovu rozhodovat. K ochraně proti tvrzeným zásahům do základních práv tak stěžovatel má, resp. bude mít k dispozici zákonné procesní prostředky, a teprve po jejich vyčerpání se může s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, bude-li i nadále přesvědčen, že k tomu má důvody.
Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelův odkaz na uváděnou judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu je nepřípadný, neboť tato judikatura dopadá na skutkově odlišné případy, kdy nebylo žalobcům vyhověno a šlo již o pravomocně skončené věci.
S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2018
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj