ECLI:CZ:US:2018:Pl.US.26.18.1
sp. zn. Pl. ÚS 26/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy (soudce zpravodaje), Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů Markéty Královcové a Jiřího Královce, zastoupených Mgr. Davidem Strupkem, advokátem, sídlem Jungmannova 36/31, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. února 2018 č. j. Vol 59/2018-73, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Státní volební komise, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 - Nusle, Ivany Zemanové a Ing. Miloše Zemana, CSc., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 4. 2018, stěžovatelé napadli v záhlaví uvedené rozhodnutí s námitkou, že jím byly porušeny čl. 1, čl. 2 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 21 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti, vyžádaného spisu Nejvyššího správního soudu a napadeného rozhodnutí se podává, že návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 6. 2. 2018 stěžovatelé požadovali, aby soud rozhodl o neplatnosti volby prezidenta republiky konané ve dnech 12. a 13. 1. 2018 (první kolo) a ve dnech 26. a 27. 1. 2018 (druhé kolo) a určil, od kterého úkonu se bude volba opakovat. Domnívali se, že byla naplněna skutková podstata nečestné a nepoctivé volební kampaně podle §35 odst. 4 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), ve znění pozdějších předpisů. Vyjádřili domněnku, že masivní nekorektní kampaň založená na jedné zásadní lži (podpora imigrace), několika dalších výrazných denunciacích (spolupráce s StB, pedofilní deviace) a velkou řadou dalších dezinformací, nekorektních spekulací a jiných nepoctivých kroků, to vše vzato v kumulaci jako celek, byla způsobilá změnit výsledek voleb prezidenta republiky.
3. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 21. 2. 2018 č. j. Vol 59/2018-73 návrh stěžovatelů jako nedůvodný zamítl. V odůvodnění nejprve vymezil obecná zákonná východiska pro soudní přezkum volby prezidenta (s akcentem na změnu dikce §66 zákona o volbě prezidenta republiky, dle něhož se vyžaduje, aby byla porušena ustanovení zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby prezidenta; v předchozím znění tohoto ustanovení byla podmínka, že porušení zákona mohlo ovlivnit výsledek volby; nepostačí tedy pouhá možnost ovlivnění). Na základě tohoto východiska Nejvyšší správní soud posuzoval jednotlivé námitky proti volební kampani, které se dle vymezení stěžovatelů týkaly tří oblastí: 1) přímých tvrzení Ing. Miloše Zemana, 2) tvrzení podporovatelů, s nimiž se tento kandidát ztotožnil, 3) tvrzení některých medií a třetích subjektů, od nichž se nedistancoval.
4. V oblasti sub 1) byl hodnocen následující výrok Ing. Miloše Zemana v televizní debatě na stanici Prima: "Jsem rád, že dnes, až na jednu výjimku, která se jmenuje Jiří Drahoš, všichni čeští politici souhlasí s tím, že bychom na naše území neměli přijímat nelegální migranty." Nejvyšší správní soud shledal, že byť šlo o tvrzení neférové a nepravdivé, nepředstavuje samo o sobě porušení pravidel volební kampaně, jelikož protikandidát měl možnost v televizní debatě reagovat a bránit se.
5. U oblasti sub 2) Nejvyšší správní soud zkoumal volební slogan "Stop imigrantům a Drahošovi. Tato země je naše! Volte Zemana!" Vyhodnotil, že šlo o slogan povrchní, zavádějící či dokonce nepravdivý. Dospěl však k závěru, že samotná formulace tohoto sloganu nepřestavuje porušení zákona, neboť pro volební kampaň je charakteristická personalizace, hyperbolizace, symboličnost či zkratkovitost a prof. Jiří Drahoš i zde měl možnost reagovat.
6. U oblasti sub 3), tj. tvrzení médií a třetích subjektů, od nichž se Ing. Miloš Zeman nedistancoval, se Nejvyšší správní soud vyjadřoval k dezinformacím uveřejněným v Parlamentních listech a dále k lživým tvrzením, která se šířila řetězovými e-maily. Dle hodnocení Nejvyššího správního soudu skutečnost, že se kandidát od dezinformace nedistancoval, nepostačuje k tomu, aby mu dezinformace byla přičitatelná. Sami stěžovatelé přiznali, že nezískali poznatky o tom, že by se k tvrzením v Parlamentních listech Ing. Miloš Zeman přihlásil. K řetězovým e-mailům Nejvyšší správní soud uvedl, že stěžovatelé neunesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní o hrubém ovlivnění voleb. Připustil, že obsah zpráv šířených prostřednictvím internetu, jejich autorství a rozsah působení bude možno prokázat zpravidla jen důkazy nepřímými. To však nic nemění na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ze strany stěžovatelů.
7. Nejvyšší správní soud neposuzoval další výtky stěžovatelů týkající se financování volební kampaně a způsobu informování o zdravotním stavu Ing. Miloše Zemana. Stěžovatelé totiž svá tvrzení nedoložili, resp. uváděli jen své dojmy z volební kampaně.
II.
Argumentace stěžovatelů
8. Stěžovatelé vyjádřili přesvědčení, že Nejvyšší správní soud nepolemizoval s jejich stanoviskem ohledně závažnosti porušení pravidel volební kampaně spočívající v tom, že Ing. Miloš Zeman či osoby, jejichž jednání je tomuto kandidátovi přičitatelné, nepravdivě označili prof. Jiřího Drahoše za osobu podporující ilegální migraci. Dle stěžovatelů Nejvyšší správní soud nepolemizoval ani s jejich tvrzením, že vyvolání strachu ze záplavy migrantů byl intenzivnější zásah do vůle voličů v porovnání s minulými prezidentskými volbami, kdy byla vyvolávána obava, že by Karel Schwarzenberg mohl vracet majetek sudetským Němcům. Stěžovatelé totiž nabyli dojmu, že i kdyby se s jejich tvrzeními Nejvyšší správní soud ztotožnil, nemohl by rozhodnout v jejich prospěch s ohledem na odlišný důkazní standard, který ze zákona vyplývá. Nadále totiž nepostačuje zjistit potenciál volebního faulu výsledek voleb ovlivnit, ale hrubé ovlivnění musí být prokázáno.
9. V ústavní stížnosti stěžovatelé pokládají otázku, zda je v souladu s ústavním pořádkem, je-li po navrhovateli požadováno, aby prokázal ovlivnění výsledku voleb v důkazním standardu, který je Nejvyšším správním soudem implikován, tj. v zásadě mimo jakoukoli pochybnost. Za obtížně přijatelnou z hlediska ústavnosti považují existenci stavu, kdy právní předpis stanovuje povinnost, jež je prakticky nevymahatelná. K tomu odkázali na odlišné stanovisko k usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 27/13. Stěžovatelé napadené usnesení Nejvyššího správního soudu interpretují tak, že je prakticky nemožné prokázat hrubé ovlivnění výsledku voleb uváděním nepravdivých informací o protikandidátovi, neboť v takovém případě by musel soud voličům vidět do hlavy a zjistit, koho a proč volili, což je nemožné. Namítli, že nelze prokázat hrubé ovlivnění výsledku volby a přitom vycházet z premisy, že toho lze dosáhnout jen tím, že bude zjištěno, kdo koho volil a proč. Stěžovatelé vidí jediné možné řešení, a to nastavit důkazní standard tak, aby právo bylo vymahatelné. Domnívají se, že závěr o hrubém ovlivnění výsledku volby by mělo být možno opřít o závěry, že 1) vytýkaná vada byla způsobilá ovlivnit výsledek voleb a 2) s dostatečnou mírou pravděpodobnosti lze mít za to, že zde takový hrubý zásah byl. Dle stěžovatelů lze závěr o prokázání škodlivého následku učinit i na základě pravděpodobnostních a hypotetických úvah.
10. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelé namítli, že Nejvyšší správní soud upozadil, a to až na hranu nepřezkoumatelnosti, námitky vztahující se k financování volební kampaně a zdraví Ing. Miloše Zemana. Ačkoli k těmto otázkám uvedli konkrétní skutkové okolnosti, Nejvyšší správní soud je označil za pouhé dojmy.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou zastoupeni v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
12. Rozhodnutím ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti (č. 52/2014 Sb.) si plénum Ústavního soudu podle §11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu mj. vyhradilo rozhodovat o ústavních stížnostech proti rozhodnutí správního soudu o neplatnosti voleb do Parlamentu, Evropského parlamentu nebo volby prezidenta republiky nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta v těchto volbách [čl. 1 odst. 1 písm. g) zmíněného rozhodnutí o atrahování působnosti]. Z tohoto důvodu posoudilo ústavní stížnost plénum Ústavního soudu.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
13. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci pouze z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů, což platí i pro ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí soudu o návrhu na neplatnost volby prezidenta republiky. Tato skutečnost totiž nestaví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v rámci volebního soudnictví. Nejde o procesní prostředek srovnatelný s opravným prostředkem proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora [čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy, §85 a násl. zákona o Ústavním soudu], který je určený pro přezkum volebního výsledku.
14. Jak bylo výše rekapitulováno (body 3. až 6.), Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení respektoval rozdělení námitek proti volební kampani do tří oblastí tak, jak bylo provedeno v návrhu na neplatnost volby prezidenta republiky. Námitky v ústavní stížnosti se vztahují k důkaznímu břemenu. Ústavní soud proto zdůrazňuje, že o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního se Nejvyšší správní soud zmínil výhradně u jedné ze tří posuzovaných oblastí námitek, a to u oblasti sub 3), tj. tvrzení médií a třetích subjektů, od nichž se Ing. Miloš Zeman nedistancoval. Jen v této oblasti má význam se vyjádřit k úvahám stěžovatelů o důkazním břemenu. Ve svém návrhu na neplatnost volby prezidenta (jeho bodu 26.) pod tuto oblast stěžovatelé zařadili diskusní příspěvky občanů v internetových diskuzích, řetězové e-maily, dále informační servery, které se ani nesnaží vytvářet dojem serióznosti, a rovněž informační servery, které se takový dojem vzbudit snaží a mezi něž stěžovatelé řadí server Parlamentní listy.
15. Ohledně zmíněných způsobů šíření zpráv prostřednictvím internetu se Ústavní soud ztotožňuje s Nejvyšším správním soudem v tom, že stěžovatelé v prvé řadě neunesli ani břemeno tvrzení o tom, že jimi tvrzené nezákonnosti hrubým způsobem ovlivnily výsledek voleb.
16. I na výkon soudnictví ve věcech volebních se v plné míře uplatní ústavní požadavky na nestrannost soudů (čl. 36 odst. 1 Listiny). Nestrannost Nejvyššího správního soudu ve volebním soudnictví se projevuje mj. tím, že návrhy na neplatnost volby prezidenta republiky posuzuje v podobě, v jaké byly podány, a nemůže je sám dotvářet či domýšlet. Formulace návrhu je věcí navrhovatelů a soud je v tomto ohledu nemůže jakkoli nahrazovat, jinak by vybočil ze své role nestranného rozhodce sporu. Opačným postupem by nepřípustně zvýhodňoval navrhovatele a ztěžoval procesní obranu jiných účastníků řízení.
17. Dle §66 odst. 2 zákona o volbě prezidenta může návrh na neplatnost volby prezidenta podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek uvedené volby. Již z tohoto ustanovení je patrné, že k unesení břemene tvrzení musí navrhovatel konkrétním způsobem popsat 1) k jakému porušení zákona došlo, 2) že současně došlo k hrubému ovlivnění výsledku volby a 3) že k hrubému ovlivněním výsledku volby vedla právě tvrzená nezákonnost.
18. Stěžovatelé nezákonnost u zpráv šířených třetími subjekty spatřovali v uvádění nepravdivých či zkreslených informací o prof. Jiřím Drahošovi. Ústavní soud plně souhlasí s Nejvyšším správním soudem, že návrh na neplatnost volby prezidenta republiky, který podali stěžovatelé, byl nedostatečný ohledně tvrzení o hrubém ovlivnění výsledku volby. Stěžovatelé se projednatelným způsobem nevyjádřili zejména k tomu, u jaké části voličů tvrzená nezákonnost změnila jejich volební chování. V případě tvrzení o nečestném vedení volební kampaně spočívajícím v uvádění nepravdivých tvrzení o kandidátech je při zvažování, zda došlo k hrubému ovlivnění výsledku volby, významné, jaký okruh voličů byl těmito tvrzeními ovlivněn takovým způsobem, že to změnilo jejich volební chování. Na tuto okolnost by tedy měl návrh na neplatnost volby reagovat, a to s vědomím, že samotné seznámení se s obsahem sdělení "automaticky" nemusí znamenat změnu volebního chování.
19. Ústavní soud si je stejně jako Nejvyšší správní soud vědom toho, že rozkrýt, vyhodnotit, popsat a alespoň přibližným způsobem kvantifikovat dopad působení sdělení šířených prostřednictvím internetu klade na navrhovatele nemalé nároky. Na druhou stranu je třeba vnímat to, že soudní rozhodnutí o prohlášení neplatnosti volby se musí opírat o fakta a logicky obhajitelné úsudky. Volební soudnictví v České republice vychází z vyvratitelné domněnky, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Není-li vyvrácena, nelze vyslovit neplatnost volby kandidáta [srov. nálezy ze dne 26. 1. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04 (N 17/36 SbNU 185; 140/2005 Sb.) a ze dne 10. 2. 2015 sp. zn. III. ÚS 3673/14 (N 32/76 SbNU 417), bod 80.]. Posouzení, zda vůbec či do jaké míry dezinformační kampaň vedená po internetu ovlivnila výsledek volby, je úzce navázáno na to, jakou část voličů taková kampaň zasáhla a ovlivnila. I při vědomí obtížnosti zjišťování a alespoň přibližného kvantifikování dopadu sdělení šířených prostřednictvím internetu, je po navrhovatelích třeba žádat, aby co nejvíce konkrétním způsobem popsali, proč se domnívají, že zmíněná sdělení šířená po internetu způsobila změnu volebního chování u takové části voličů, že to hrubým způsobem ovlivnilo volbu. Je jistě rozdíl v tom, zda se s tvrzenými nepravdivými informacemi na internetu seznámilo např. několik tisíc voličů či zda to bylo několik stovek tisíc voličů. V případě, že by tato sdělení pronikla k jednotkám tisícům voličů, je ovlivnění výsledku volby prakticky vyloučeno, dostal-li jeden z kandidátů o přibližně 150 000 hlasů více než druhý, jak tomu bylo v druhém kole volby prezidenta republiky v roce 2018. V případě, že by se s tvrzenými nepravdivými informacemi na internetu seznámilo několik stovek tisíc voličů, má smysl se dále zabývat tím, zda tyto informace změnily jejich volební chování. Jinými slovy, otázka rozsahu působení a dopadu dezinformační kampaně vedené po internetu byla natolik podstatná, že bylo nezbytné, aby se jí navrhovatelé v návrhu na neplatnost volby dostatečně konkrétně zabývali. Prosté uvedení toho, jakých oblastí se dezinformace dle stěžovatelů týkaly či jaký obsah měly dezinformační zprávy, nevypovídá o tom, jaký rozsah a dopad z hlediska změny chování voličů takové zprávy měly.
20. Rozsahem působení tvrzených sdělení na internetu se však stěžovatelé zabývali jen okrajově a neurčitě. Ve svém návrhu na neplatnost volby (v jeho bodě 38.) zmínili, že mnoho voličů Ing. Miloše Zemana uvedlo, že tohoto kandidáta volilo s ohledem na informace šířené v kampani. Dále poukázali na článek v deníku Respekt, v němž se uvádí, že část hokejového publika v Třinci po zobrazení podobizny prof. Drahoše pokřikovala hesla mající svůj předobraz v dezinformační kampani. Šlo o pokřik: "Ten pedofil! Estébák! Tahá sem čmoudy!" Stěžovatelé sice ve svém návrhu (v jeho bodě 46.) zmínili, že rozdíl hlasů mezi kandidáty v druhém kole činil 152 184 a postačilo tedy ovlivnit cca 77 000 voličů, neboť hlasy přičtené prof. Jiřímu Drahošovi by se zároveň odečetly Ing. Miloši Zemanovi. Ústavní soud však konstatuje, že ani z této úvahy není patrné tvrzení, u jaké části voličů stěžovateli tvrzená internetová dezinformační kampaň dle jejich názoru změnila volební chování k volbě oprávněných osob. Nadto je chybnou úvaha stěžovatelů, že ke zvolení protikandidáta prof. Jiřího Drahoše by postačovalo ovlivnit (sc. odradit od jimi provedené volby) cca 77 000 voličů, kteří volili vítězného kandidáta Ing. Miloše Zemana, neboť nelze empiricky prokázat, že by tito voliči současně "automaticky" skutečně odevzdali hlas protikandidátovi, resp. volby se vůbec zúčastnili. Za této situace Nejvyššímu správnímu soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout v jeho hodnocení, že tvrzení o hrubém ovlivnění výsledku volby prezidenta prostřednictvím sdělení šířených internetem byla nedostatečná a stěžovatelé tak neunesli břemeno tvrzení. U popisu a doložení rozsahu působení sdělení šířených internetem jistě půjde o hledání míry požadavků, které u břemena tvrzení a břemena důkazního lze po navrhovatelích žádat a které jsou již dostatečné z hlediska možnosti vyhodnocení hrubého ovlivnění výsledku volby. V posuzovaném případě však již samotná tvrzení navrhovatelů byla nedostatečná a Nejvyšší správní soud je nemohl sám dotvářet.
21. S ohledem na závěr Nejvyššího správního soudu o neunesení břemene tvrzení, kterému nemá Ústavní soud z hlediska ústavnosti co vytknout, do značné míry pozbývají relevance námitky v ústavní stížnosti, že Nejvyšší správní soud po navrhovatelích požadoval nesplnitelný standard důkazů. V krátkosti lze pouze poznamenat, že Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení v obecné rovině vyjádřil připravenost zabývat se např. nepřímými důkazy o rozsahu působení sdělení prostřednictvím internetu.
22. U zbylých dvou oblastí námitek [tj. 1) přímých tvrzení Ing. Miloše Zemana, 2) tvrzení podporovatelů, s nimiž se Ing. Miloš Zeman ztotožnil] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že jevy, na které stěžovatelé poukazovali, vůbec nepředstavují porušení zákona (viz body [35] a [42] napadeného usnesení). Nejvyšší správní soud u těchto jevů nezaložil své rozhodnutí na nedostatečnosti tvrzení stěžovatelů či neunesení důkazního břemene. Námitky stěžovatelů vtělené do ústavní stížnosti o nesplnitelném důkazním standardu tak nereagují na závěry Nejvyššího správního soudu a nemá význam se jimi u oblastí námitek sub 1) a 2) zabývat. Význam zde má toliko zhodnotit, zda Nejvyšší správní soud neporušil ústavně zaručená práva stěžovatelů hodnocením, že nešlo o nezákonnost.
23. Nezákonnost neshledal Nejvyšší správní soud u plakátů se sloganem "Stop imigrantům a Drahošovi. Tato země je naše! Volte Zemana!" [oblast námitek sub 2) posuzovaná Nejvyšším správním soudem]. K tomuto sloganu se Ústavní soud již vyslovil v bodě 18. usnesení ze dne 6. 3. 2018 sp. zn. Pl. 16/18, kde přisvědčil závěru Nejvyššího správního soudu, že citovaný slogan nepředstavuje vybočení z požadavků na čestný a poctivý průběh volební kampaně, které by znamenalo porušení §35 odst. 4 zákona o volbě prezidenta republiky. Nepochybně jde o vyjádření zjednodušující, zkratkovité, v jisté míře expresivní či nepřesné, to ale ještě neznamená, že je lze označit za lživé či nepravdivé. Jeho smyslem bylo sdělit široké veřejnosti politické postoje Ing. Miloše Zemana v otázkách migrace, a to způsobem, který z jeho pohledu zdůrazní rozdíly mezi ním a jeho protikandidátem. Naznačuje se jím sice, že v případě vítězství druhého kandidáta se může Česká republika v nežádoucí míře otevřít imigrantům. Nejde však o konstatování faktu, ale pouze o hodnotící soud ve smyslu úvahy nad možnými politickými následky jeho vítězství. Taková polemika je přirozenou součástí každé volební kampaně a je v první řadě na protikandidátovi, aby vůči veřejnosti sám komunikoval své politické postoje, a případně, aby v tomto ohledu uvedl vyjádření jiných kandidátů na pravou míru. Užití předmětného sloganu způsobem, jakým k němu došlo v průběhu volební kampaně, ho v možnosti reagovat nijak neomezilo.
24. Obdobné závěry platí i u oblasti námitek sub 1), tj. výroku Ing. Miloše Zemana: "Jsem rád, že dnes, až na jednu výjimku, která se jmenuje Jiří Drahoš, všichni čeští politici souhlasí s tím, že bychom na naše území neměli přijímat nelegální migranty." Šlo o výrok, který zazněl v předvolební prezidentské debatě vysílané na televizi Prima. Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší správní soud v žádném případě nevybočil z mezí daných ústavními předpisy, když vyhodnotil, že tento výrok nepředstavoval porušení pravidel volební kampaně. Prof. Jiří Drahoš byl k této debatě přizván, měl možnost na citovaný výrok reagovat a uvést tvrzení protikandidáta o své osobě na pravou míru. To také učinil.
25. Nedůvodná je rovněž námitka, že Nejvyšší správní soud upozadil, a to až na hranu nepřezkoumatelnosti, návrh na neplatnost volby v části, v níž se týkal financování volební kampaně a způsobu informování o zdravotním stavu Ing. Miloše Zemana. Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelé zde ani jasným způsobem neidentifikovali porušení zákona. Tvrdili (bod 43. jejich návrhu), že Ing. Miloš Zeman do poslední chvíle zastíral, jaké osoby mu na jeho kampaň přispěly, k čemuž však uvedli, že v daném momentu nelze tvrdit, že Ing. Miloš Zeman přímo porušil zákon. Dále zmínili (body 44. a 45. návrhu), že Ing. Miloš Zeman informaci o svém bezproblémovém zdravotním stavu opřel o zprávu lékařského konsilia, která však dle navrhovatelů neobsahovala konkrétní a aktuální údaje a k níž nebyly připuštěny dotazy novinářů. Ústavní soud konstatuje, že tato tvrzení Nejvyšší správní soud nepominul. Uvedl, že je neposuzoval vzhledem ke způsobu, jakým byla uplatněna. Ústavní soud souhlasí s tím, že nešlo o projednatelné námitky s ohledem na absenci jasného tvrzení o nezákonnosti, proto v postupu Nejvyššího správního soudu nespatřuje žádné pochybení dosahující ústavní úrovně.
26. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů, odmítl jejich ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2018
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu