ECLI:CZ:US:2018:Pl.US.47.17.1
sp. zn. Pl. ÚS 47/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka v řízení o ústavní stížnosti Josefa Tomana, zastoupeného advokátem JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., se sídlem Bolzanova 1615/1, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. prosince 2017 č. j. Vol 85/2017-78, za účasti Nejvyššího správního soudu a Ministerstva vnitra, jako účastníků řízení, o návrhu stěžovatele na vyslovení podjatosti soudce Jana Musila, takto:
Soudce Jan Musil není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 47/17.
Odůvodnění:
1. Josef Toman (dále jen "stěžovatel") se v řízení o ústavní stížnosti, vedeném před Ústavním soudem pod sp. zn. Pl. ÚS 47/17, domáhá zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. prosince 2017 č. j. Vol 85/2017-78, a navrhuje, aby Ústavní soud posunul termín prezidentských voleb o 60 dní, či o kolik dní uzná za vhodné, a aby rozhodl, že Ministerstvo vnitra má registrovat jeho kandidátní listinu pro volby prezidenta republiky, konané v roce 2018.
2. V uvedeném řízení o ústavní stížnosti je soudcem zpravodajem, určeným podle rozvrhu práce Ústavního soudu, soudce Jan Musil.
3. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 8. ledna 2018 stěžovatel vznesl námitku podjatosti soudce Ústavního soudu Jana Musila (soudce zpravodaje). Podjatost jmenovaného soudce spatřuje stěžovatel v tom, že Jan Musil byl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti asistentky stěžovatele Mgr. Katrin Čadkové, projednávané Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 2198/16. Ústavní stížnost Mgr. Katrin Čadkové byla usnesením Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2016 odmítnuta jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž stěžovatel uvádí, že ústavní stížnost Mgr. Katrin Čadkové byla podána včas.
4. Dalším důvodem podjatosti je dle stěžovatele skutečnost, že soudce Jan Musil "učí na plzeňských právech, stejně jako JUDr. Baxa, přitom právě s plzeňskými právy jsou spojení lidé, kteří mé asistentce maximálně ublížili (...)" V neposlední řadě stěžovatel uvádí, že "jako prezident bych se postaral o to, aby soudci jako JUDr. Jan Musil u soudu skončili."
5. Z ustanovení §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že soudce je vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti.
6. Podle ustanovení §36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.
7. Z ustanovení §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu plyne, že jde-li o rozhodování v plénu, rozhoduje o vyloučení soudce plénum; soudce, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje.
8. Soudce Ústavního soudu Jan Musil se k námitce stěžovatele vyjádřil dne 9. ledna 2018 tak, že se necítí být podjatý, neboť nemá k předmětu ústavní stížnosti, ke stěžovateli ani k jeho právnímu zástupci žádný osobní vztah. Zároveň se ani nijak nepodílel na předchozích řízeních před Ministerstvem vnitra a před Nejvyšším správním soudem, v nichž byla vydána rozhodnutí, napadená ústavní stížností.
9. Plénum Ústavního soudu vzalo v úvahu vyjádření soudce Jana Musila a tvrzení stěžovatele, uvedená ve vznesené námitce podjatosti, a dospělo k závěru, že soudce Jan Musil není v řízení o ústavní stížnosti podjatý.
10. Ze skutečnosti, že jmenovaný soudce v minulosti rozhodoval jako soudce zpravodaj ve věci asistentky stěžovatele Mgr. Katrin Čadkové, nelze jakkoliv dovodit jeho podjatost v nyní projednávané věci, týkající se registrace kandidátů do prezidentských voleb. Postup či rozhodnutí soudce Ústavního soudu, učiněné nota bene v kauze jiné osoby, nelze považovat za jeho poměr k nyní projednávané věci ve smyslu §36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu. Poměr k věci je nutno chápat jako osobní vztah k výsledku jednání a nelze jej interpretovat tak, že procesní postup soudce ve věci třetí osoby, s nímž stěžovatel nesouhlasí, představuje důvod k vyloučení soudce z rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatele (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1187/15 ze dne 22. 12. 2015 a usnesení sp. zn. II. ÚS 896/17 ze dne 16. 5. 2017).
11. Stejně tak plénum Ústavního soudu nemohlo přijmout ani zbývající stěžovatelova tvrzení, týkající se akademického působení soudce Jana Musila či "předvolebních" prohlášení stěžovatele, neboť z hlediska projednávané věci nejsou jakkoliv relevantní.
12. Protože plénum Ústavního soudu neshledalo existenci zákonem předvídaných důvodů podle §36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu, rozhodlo, že soudce Ústavního soudu Jan Musil není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 47/17.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2018
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu