ECLI:CZ:US:2019:1.US.1080.19.1
sp. zn. I. ÚS 1080/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti T. M., zastoupené Mgr. Ing. Miroslavem Hájkem, advokátem se sídlem Karolinská 661/4, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2019 č. j. MSPH 94 INS 19106/2016, 29 NSČR 164/2018-A-119, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2018 č. j. MSPH 94 INS 19106/2016, 1 VSPH 1629/2017-A-46 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2017 č. j. MSPH 94 INS 19106/2016-A-34, ve znění usnesení ze dne 15. 8. 2017 č. j. MSPH 94 INS 19106/2016-A-42, a o návrhu na odložení jejich vykonatelnosti a vykonatelnosti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018 č. j. MSPH 94 INS 19106/2016-A-81, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se s odvoláním na porušení svého základního práva ve smyslu čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a odložení jejich vykonatelnosti.
Městský soud v Praze napadeným usnesením ustanovil opatrovníkem dlužnice (dále jen "stěžovatelka") advokátku JUDr. Bohumilu Holubovou (dále jen "opatrovnice"). Vrchní soud v Praze k odvolání stěžovatelky napadeným usnesením rozhodnutí insolvenčního soudu potvrdil. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelky s odkazem na ustanovení §243c odst. 1 věta první a §241a odst. 2 o. s. ř. odmítl. Dovolací soud uvedl, že podle §241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. Nejvyšší soud poukázal na to, že předložené dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává vymezení toho, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti a v dovolacím řízení proto nelze pro tuto vadu pokračovat.
Stěžovatelka po obsáhlém shrnutí procesního vývoje připomněla, že zdravotní důvody (těžké poškození zraku) jí neumožňují vykonávat její práva a plnit uložené povinnosti. Domnívá se, že soudem jmenovaná opatrovnice není "obeznámena s problematikou specifických potřeb a právního postavení handicapovaných osob", nebude proto schopna účinným způsobem hájit její zájmy a neměla k ní proto důvěru. Stěžovatelka je také přesvědčena, že v jednotlivých dotčených řízeních vážících se k její meritorně souzené věci (tj. zjištění úpadku stěžovatelky a ustanovení insolvenční správkyně) nebylo postupováno dostatečně rychle a urgentně. Dotčené soudy nerespektovaly ústavní požadavky na zajištění vysokého standardu ochrany procesních práv, když ji byla "fakticky odňata možnost se plnohodnotně účastnit insolvenčního řízení". Návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a nenapadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018 č. j. 19106/2016-A-81 zdůvodňuje možností předejít dražbě bytu, ve kterém žije, jež je nařízena na den 11. 4. 2019.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky, obsah insolvenčního spisu i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatelka v dovolání řádně nevymezila předpoklady jeho přípustnosti podle §241a odst. 2 o. s. ř., což je však jeho obligatorní náležitostí. Nejvyšší soud své rozhodnutí o dovolání srozumitelně a řádně odůvodnil. Proto nelze v jeho postupu spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, odmítl-li pro tuto vadu dovolání. Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek a k jeho podání je povinné zastoupení advokátem; je tomu tak mj. proto, aby se příslušný advokát seznámil s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážil, zda v jeho věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena obecnými soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit. Je povinností navrhovatele, aby dovolání obsahovalo nezbytné náležitosti, tedy i vymezení důvodu jeho přípustnosti. To nebylo v posuzované věci splněno, neboť stěžovatelka výslovně neuvedla žádnou spornou otázku hmotného nebo procesního práva. Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny.
Pokud jde o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, v citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Proto ve vztahu k těmto rozhodnutím Ústavní soud stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) a §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný odmítnuta.
K návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2019 č. j. MSPH 94 INS 19106/2016, 29 NSČR 164/2018-A-119, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2018 č. j. MSPH 94 INS 19106/2016, 1 VSPH 1629/2017-A-46 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2017 č. j. MSPH 94 INS 19106/2016-A-34, ve znění usnesení ze dne 15. 8. 2017 č. j. MSPH 94 INS 19106/2016-A-42, Ústavní soud v souladu se svou ustálenou judikaturou konstatuje, že je-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do akcesorického návrhu vzneseného podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; ten tak sdílí právní osud ústavní stížnosti. Ústavní soud konečně konstatuje, že se nemohl zabývat návrhem na odložení vykonatelnosti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018 č. j. MSPH 94 INS 19106/2016-A-81, jež ani nebylo ústavní stížností napadeno. Podání návrhu na odložení vykonatelnosti je - jak vyplývá z již citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu - zcela jednoznačně vázáno na napadené rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu