ECLI:CZ:US:2019:1.US.1104.19.1
sp. zn. I. ÚS 1104/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupené JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem nám. J. M. Marků 92, 563 01 Lanškroun, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č. j. 1 Nc 3703/2019-1194 ze dne 23. 1. 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Přerově usnesením č. j. 0 Nc 30092/2015-1175 ze dne 5. 12. 2018 rozhodl dle §5 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších změn (dále jen „z. ř. s.“), o přenesení své příslušnosti v opatrovnické věci, týkající se změny péče a výživného, neshody rodičů v záležitosti významné pro nezletilé dítě a výchovného opatření, na Okresní soud v Ústí nad Orlicí s tím, že věc mu bude postoupena po právní moci usnesení. Posledně jmenovaný soud s takovým postupem vyjádřil nesouhlas a věc předložil k rozhodnutí svému nadřízenému soudu, Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích. Krajský soud posléze rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že nesouhlas okresního soudu s přenesením místní příslušnosti je důvodný.
Proti rozhodnutí krajského soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhaje se jeho kasace. Stěžovatelka namítla, že krajský soud postupoval ryze formalisticky a bez ohledu na konkrétní okolnosti případu upřednostnil formální výklad zákona před skutečnými zájmy nezletilého, které ani blíže nekonkretizoval. Logicky by měl dle stěžovatelky o poměrech dítěte rozhodovat ten soud, který má nejlepší předpoklady pro jejich zjištění a podmínky zejména z hlediska blízkosti, čímž se současně naplňuje i zájem na rychlosti a hospodárnosti řízení. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti přiblížila.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavnímu soudu nepřísluší hodnotit správnost posouzení přenesení místní příslušnosti ve smyslu §5 z. ř. s., nýbrž jeho ústavní konformitu, tedy konkrétně zda daný postup nenese prvky libovůle, resp. nejsou-li příslušné (skutkové či právní) závěry vadné natolik, že by je bylo možné označit za „extrémní“. K takovému závěru však Ústavní soud nedospěl, neboť, jak je patrné z odůvodnění napadeného usnesení, krajský soud se otázkou příslušnosti patřičně zabýval. Zdůraznil přitom, že pro změnu příslušnosti není důvod i přes změnu faktického bydliště nezletilého. Věc byla zahájena u místně příslušného soudu, který za dobu vedení řízení shromáždil stovky stran spisového materiálu, ve věci již byla vydána řada rozhodnutí Okresním soudem v Přerově i jeho nadřízeným soudem, tj. Krajským soudem v Ostravě, pobočkou v Olomouci. Okresní soud v Přerově rovněž již přibral dva znalce, kterým bylo zadáno zpracování znaleckého posudku, z moci úřední sám zahájil řízení ve věcech ústavní výchovy a jiných výchovných opatření, které nebylo ke dni rozhodnutí krajského soudu o důvodnosti přenesení příslušnosti skončeno, a je tudíž způsobilý k rychlejšímu vydání meritorního rozhodnutí, které je v zájmu nezletilého. Napadené rozhodnutí krajského soudu tak nelze hodnotit jako svévolné. V řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je totiž v zájmu dětí především rychlé rozhodnutí ve věci, kterému by dle názoru Ústavního soudu neprospělo přenesení věci na jiný soud poté, co byla ve věci provedena již řada procesních úkonů, přičemž použitelná zákonná úprava přenesení místní příslušnosti má toliko fakultativní povahu. Lze tak uzavřít, že rozhodnutí krajského soudu je výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu