ECLI:CZ:US:2019:1.US.1153.18.1
sp. zn. I. ÚS 1153/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti P. R., zastoupeného JUDr. Blankou Schöblovou, advokátkou se sídlem Jaselská 205/25, 602 00 Brno 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 4785/2017-264 ze dne 19. 12. 2017, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 51/2017-216 ze dne 13. 4. 2017 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 21 C 44/2014-185 ze dne 8. 9. 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 44/2014, Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu stěžovatele proti státu, jíž se domáhal zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Ad 59/2011 a následně u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 A 4/2013. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu ve věci samé jako věcně správné potvrdil, výrok o nákladech řízení změnil tak, že stěžovatele zavázal zaplatit žalované na jejich náhradě částku ve výši 300 Kč. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením jako nepřípustné odmítl.
Proti rozhodnutím soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že soudy při posuzování jeho nároku postupovaly mechanicky, nepřihlédly ke specifickým okolnostem jeho případu a nezohlednily okolnost mimořádného období, kdy došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Stěžovatel rovněž namítl, že odvolací soud pochybil při rozhodování o nákladech řízení, kdy změnil již pravomocný výrok rozsudku nalézacího soudu, ač se proti němu dle svých slov neodvolal. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah naříkaných soudních aktů i příslušný spisový materiál a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Pokud jde o namítané pochybení odvolacího soudu stran změny výroku rozsudku obvodního soudu o nákladech řízení, je žalované přisouzená výše náhrady nákladů řízení ve výši 300 Kč (a tomu odpovídající povinnost stěžovatele k úhradě této částky) je natolik bagatelní, že intenzita zásahu do práv stěžovatele si pro jeho zanedbatelný vliv ingerenci Ústavního soudu nežádá.
Co se týče zbývajících výhrad stěžovatele, Ústavní soud podotýká, že soudy sice ojedinělý průtah (nečinnost) v řízení shledaly, avšak s přihlédnutím k dalším skutečnostem, zejména k celkové délce a povaze soudního řízení správního na dvou stupních a k významu věci pro stěžovatele, dospěly k závěru, že postup správních soudů v rozporovaném řízení nebyl nepřiměřený, takový, který by si žádal poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích. Ústavní soud v úvahách soudů žádný exces či jinou zjevnou nespravedlnost neshledal. Stěžovatel ostatně v ústavní stížnosti nic zcela konkrétního, vyjma obecného výkladu o předpokladech pro přiznání náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem, neuvádí.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 5. února 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu