ECLI:CZ:US:2019:1.US.1155.19.1
sp. zn. I. ÚS 1155/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Mgr. Ivany Heboussové, zastoupené JUDr. Helenou Hutirovou, advokátkou se sídlem Praha, Vodičkova 792/40, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 9. 2017 č. j. 19 C 200/2016-129, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018 č. j. 30 Co 64/2018-189 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1 2019 č. j. 21 Cdo 3280/2018-232, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, vydaných v řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a o určení neplatnosti odvolání z funkce ředitelky školy, a to pro porušení jejích práv ve smyslu čl. 2 odst. 3, čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 Ústavy.
Ze spisového materiálu se podává, že Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu stěžovatelky s návrhem na určení, že výpověď z pracovního poměru učiněná žalovanou 2) Základní škola a mateřská škola P., je neplatná (výrok I.), a dále zamítl žalobu stěžovatelky na určení, že odvolání stěžovatelky z funkce ředitelky žalované 2) učiněné usnesením starosty žalované 1) Městské části P., je neplatné. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud se shodl se závěry soudu prvního stupně, že nelze akceptovat praxi tzv. sebezaměstnávání ředitelů škol, kdy ředitel uzavírá z pozice statutárního orgánu školy sám se sebou jako se zaměstnancem dohody o pracovní činnosti, jejichž předmětem jsou práce spojené s hlavní či doplňkovou činností škody. Důvody nepřípustnosti uvedeného postupu spočívají především v tom, že pokud ředitel uzavírá smlouvy sám se sebou, jedná jednak v nepřípustném střetu zájmů a tedy v rozporu s §437 odst. 1 občanského zákoníku, a dále obchází pravidlo, vyplývající z §122 odst. 2 zákoníku práce a z §129 odst. 1 písm. d) zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, podle kterého plat ředitele školy určuje zřizovatel školy. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Stěžovatelka podrobně polemizuje s právními závěry napadených rozhodnutí. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu tvrdí, že v jejím případě je nutné posuzovat, zda došlo objektivně ke střetu zájmů zaměstnavatele (školy) a zaměstnance jako statutárního orgánu (stěžovatelky) natolik, že by protiprávním jednáním stěžovatelky vznikla vedlejším účastníkům tvrzená škoda. Odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, z níž je podle stěžovatelky zřejmé, že pouhá okolnost, že fyzická osoba je jmenovaná statutárním orgánem obchodní korporace, sama o sobě nebrání tomu, aby s ní byla uzavřena pracovní smlouva nebo jiná dohoda podle pracovněprávních předpisů. Dále namítá, že pokud soudy konstatovaly, že předmětné dohody o provedení práce jsou neplatné, neboť byly uzavřeny v tzv. nepřípustném střetu zájmů, a stěžovatelka použila finanční prostředky v rozporu s obecně závaznými předpisy ke svévolnému vyplácení odměn, aniž by o tom rozhodl zřizovatel, porušily čl. 28 Listiny.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud především připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) neplní funkci další instance v systému všeobecného soudnictví. Ostatním soudům přísluší, aby zjišťovaly a hodnotily skutkový stav, prováděly interpretaci jiných než ústavních předpisů a použily je při řešení konkrétních případů. Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva lze hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů, případně jsou v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06).
Ústavní soud ověřil, že ve věci bylo provedeno adekvátní dokazování, které opravňovalo civilní soudy k rozhodnutí. Soudy se také dostatečně vypořádaly s námitkami stěžovatelky, které opakuje i v ústavní stížnosti. Napadená rozhodnutí obsahují řádné, dostatečné a konkrétní odůvodnění.
Nejvyšší soud své rozhodnutí logicky odůvodnil, když konstatoval, že dovolání stěžovatelky není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není dán důvod, aby věc byla posuzována jinak. Šlo především o otázku porušování právní povinnosti stěžovatelky, která si z pozice ředitelky školy podepisovala sama se sebou jako zaměstnankyní dohody o provedení práce, na jejichž základě si nechala vyplácet odměny, čímž způsobila 2) žalované škodu.
Jak je zřejmé, Ústavní soud neshledal porušení vytýkaných základních práv. Stěžovatelka měla možnost uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nevybočila z mezí ústavnosti. Ústavní soud též konstatuje, že odkazy na nálezovou judikaturu Ústavního soudu se týkají skutkově i právně odlišných otázek, a nejsou tak v dané věci relevantní.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu