infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24.04.2019, sp. zn. I. ÚS 1165/19 [ usnesení / LICHOVNÍK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:1.US.1165.19.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:1.US.1165.19.1
sp. zn. I. ÚS 1165/19 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PRESIDENT SECURITIES a.s., Farského 5829, Chomutov, zastoupené JUDr. Janou Svatoňovou, Na Pankráci 1062/58, Praha 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 8 To 12/2019, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 5. 4. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost splňuje náležitosti dané zákonem o Ústavním soudu. II. Usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKVP, Expozitury Ústí nad Labem ze dne 21. 12. 2018, č. j. NCOZ-748-3034/TČ-2016-417401, bylo rozhodnuto v trestní věci obviněného A. R. o zajištění blíže určených nemovitostí. Současně bylo stěžovatelce zakázáno s těmito nemovitostmi nakládat. Stěžovatelka podala proti citovanému usnesení Policie ČR blanketní stížnost, ve které uvedla, že ji odůvodní prostřednictvím svého právního zástupce po dni 17. 1. 2019. I přesto, že stěžovatelka chtěla svoji blanketní stížnost odůvodnit, rozhodl Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením dne 26. 2. 2019 tak, že ji zamítl. Přitom stěžovatelka svoji blanketní stížnost ten samý den doplnila a Vrchní soud v Praze měl tak teoreticky možnost se před vyhotovením napadeného usnesení s odůvodněním stížnosti seznámit. Postup vrchního soudu považuje stěžovatelka za rozporný se související judikaturou Ústavního soudu (Nález sp. zn. I. ÚS 1692/18 nebo sp. zn. Pl. ÚS 32/16), má za to, že došlo k zásahu do jejich základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 36 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod. III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O takové vady se však podle náhledu Ústavního soudu v předmětném případě nejedná. Poukazuje-li stěžovatelka na související judikaturu Ústavního soudu, nelze přehlížet, že v projednávané věci jsou dány odlišné skutkové okolnosti případu. Stěžovatelka si byla dobře vědoma toho, že blanketní stížnost, má-li být bezvadná, musí být řádně odůvodněna. Navíc sdělila soudu, že svoji stížnost doplní po 17. 1. 2019, přičemž Vrchní soud v Praze rozhodl o stížnosti až dne 26. 2. 2019. Za situace, kdy soud vyčkával s rozhodnutím o stížnosti déle než měsíc, jsou další námitky stěžovatelky bezpředmětné. Dobu, kterou vrchní soud stěžovatelce na doplnění podání fakticky poskytl, lze považovat za více než dostatečnou. Trestní řízení sice musí dbát práv účastníků řízení, nicméně nemůže rezignovat na racionální, hospodárný a efektivní postup orgánů činných v trestním řízení. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2019 David Uhlíř v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:1.US.1165.19.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 1165/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 24. 4. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 5. 4. 2019
Datum zpřístupnění 15. 5. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - VS Praha
Soudce zpravodaj Lichovník Tomáš
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §143, §148 odst.1 písm.c
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík stížnost
odůvodnění
trestní řízení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-1165-19_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 106742
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-05-17