ECLI:CZ:US:2019:1.US.118.19.1
sp. zn. I. ÚS 118/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Víta Nerada, zastoupeného JUDr. Michaelou Šubrtovou, advokátkou, se sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2019 č. j. 23 Co 435/2018-232, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stručné vymezení věci
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 13. ledna 2019, stěžovatel podle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatele bylo napadeným rozhodnutím porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces, na soudní ochranu a na projednání věci před soudem a podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. října 2018 č. j. 16 C 51/2017-212 byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti žalované AUTOCENTRUM Dojáček, spol. s. r. o., o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 47 432 Kč. Soud prvního stupně shledal naplnění podmínek okamžitého zrušení pracovního poměru z důvodu zvlášť hrubého porušení pracovní kázně stěžovatelem ve smyslu §55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.
3. Proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel dne 21. listopadu 2018 odvolání s tím, že je odůvodní ve lhůtě 14 dnů. Vzhledem k tomu, že tak stěžovatel neučinil, usnesením ze dne 11. prosince 2018 č. j. 16 C 51/2017-228 vyzval soud prvního stupně stěžovatele, aby své odvolání doplnil o náležitosti uvedené v §205 odst. 2 o. s. ř. ve lhůtě do 3 dnů od doručení usnesení s tím, že pokud nebude odvolání doplněno, předloží spis soudu odvolacímu který, pokud nebudou odstraněny vady odvolání bránící pokračování v řízení a věcnému projednání odvolání, odmítne odvolací řízení podle §43 odst. 2 za použití §211 o. s. ř. Stěžovatel ve stanovené lhůtě odvolání nedoplnil. Městský soud v Praze, ústavní stížností napadeným rozhodnutím, podané odvolání odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že postupem Obvodního soudu pro Prahu 10, jakož i postupem Městského soudu v Praze byl zkrácen na svých právech, neboť v posuzovaném případě nebyl naplněn předpoklad pro odmítnutí jeho odvolání a k odmítnutí odvolání tak nedošlo v souladu se zákonem. Stěžovatel, vycházeje z toho, že nejsou splněny podmínky pro odmítnutí odvolání a odvolání splňuje náležitosti podle §205 odst. 1 o. s. ř., očekával, že soud k projednání odvolání nařídí jednání, neboť Obvodní soud pro Prahu 10 před výzvou k doplnění odvolání postupoval podle §210 odst. 1 o. s. ř.
5. Dále stěžovatel namítal, že lhůta 3 dnů, která mu byla dána k tomu, aby podané odvolání doplnil, byla nepřiměřeně krátká. Tuto skutečnost stěžovatel vnímal jako opětovný projev zaujatosti ze strany soudu, neboť Obvodnímu soudu pro Prahu 10 muselo být zřejmé, že v situaci, kdy výzvu k doplnění odvolání doručí právní zástupkyni stěžovatele dne 12. prosince 2018, tj. v době před vánočními svátky, nebude tato schopna na výzvu soudu účinným způsobem reagovat. Též v tomto případě byl stěžovatel podle svého názoru zkrácen na svých právech.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
7. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
8. Takovým procesním prostředkem je v posuzované věci žaloba pro zmatečnost, která je koncipována jako mimořádný opravný prostředek a má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení. Žalobou pro zmatečnost lze podle §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout mimo jiné rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání.
9. Tvrdí-li stěžovatel, že ze strany odvolacího soudu byl učiněn vadný závěr o odmítnutí odvolání, měl dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu v rámci řízení u civilních soudů ještě před podáním ústavní stížnosti prostřednictvím žaloby pro zmatečnost. Ústavní stížnost má totiž pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele.
10. Jelikož za dané situace existovala možnost domáhat se ochrany práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost a z podané ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel tohoto mimořádného opravného prostředku využil, Ústavní soud ústavní stížnost posoudil jako návrh nepřípustný (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. ledna 2017 sp. zn. I. ÚS 4233/16, ze dne 18. ledna 2018 sp. zn. IV. ÚS 3335/17, ze dne 30. ledna 2018 sp. zn. III. ÚS 4119/17 a ze dne 17. ledna 2019 sp. zn. IV. ÚS 37/19).
11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2019
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj