ECLI:CZ:US:2019:1.US.1240.19.1
sp. zn. I. ÚS 1240/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. Petrem Hronem, Bucharova 1314/8, Praha 13, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2019 sp. zn. 6 To 33/2019 a návrhu na odklad vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 12. 4. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení Městského soudu v Praze. Své podání spojil stěžovatel s návrhem na odklad vykonatelnosti.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost splňuje veškeré procesní předpoklady pro její projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu.
II.
Dne 10. 1. 2019 vydal Obvodní soud pro Prahu 4 usnesení sp. zn. 1 PP 312/2015, kterým ponechal v platnosti stěžovatelovo podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a kterým byl nad ním stanoven dohled. Ke stížnosti státního zástupce Městský soud v Praze shora citované usnesení obvodního soudu zrušil a sám rozhodl tak, že stěžovatel vykoná zbytek trestu odnětí svobody.
Stěžovatel vytkl Městskému soudu v Praze, že na něj přenesl důkazní břemeno a odpovědnost za náležité objasnění věci. Stěžovatel podle stížnostního soudu většinu svých tvrzení nedoložil, přičemž o této povinnosti nebyl řádně poučen. Městský soud měl dát stěžovateli procesní prostor na to, aby svá tvrzení mohl doložit. Uvedeným postupem mělo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, jež jsou mu garantovány čl. 8 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O takové vady se však podle náhledu Ústavního soudu v předmětném případě nejedná, neboť stěžovatel toliko polemizuje s výkladem podústavního práva.
Namítá-li stěžovatel, že mu nebyl dán procesní prostor pro přednesení důkazů o tom, že od svého podmínečného propuštění vedl řádný život, nutno uvést, že o stížnosti bylo rozhodováno v souladu s ustanovením §240 tr. ř., tj. v neveřejném zasedání. To pochopitelně neznamená, že by se stěžovatel nemohl k věci písemně vyjádřit. Za podstatné považuje Ústavní soud skutečnosti, jimiž Městský soud v Praze své rozhodnutí odůvodnil. Z napadeného usnesení vyplývá, že obvodní soud při projednávání věci rozhodoval na základě výpisu z rejstříku trestů, který nebyl aktuální. Nepřihlédl tak k trestné činnosti stěžovatele, kterou páchal až do konce roku 2018. Stěžovatel byl od svého podmíněného propuštění celkem šestkrát odsouzen za přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. z. I přes své prohlášení v žádosti o podmínečné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, že má zajištěnou práci u spol. Jet Group s.r.o., se stěžovatel po propuštění toliko registroval na Úřadu práce. Stálé zaměstnání měl až od srpna 2017, tedy téměř dva roky po podmíněném propuštění. Poukazuje-li stěžovatel na své rodinné poměry, kdy došlo k narození dalšího dítěte, lze tuto skutečnost pouze konstatovat, neboť jeho rodina není tím, co by jej dokázalo odradit od páchání další trestné činnosti. Ústavní soud je toho názoru, že napadené usnesení Městského soudu v Praze je zcela ústavně konformní a na jeho odůvodnění lze v podrobnostech odkázat.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl o předmětné ústavní stížnosti bezodkladně, o návrhu na odklad vykonatelnosti samostatně nerozhodoval.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu