ECLI:CZ:US:2019:1.US.1309.19.1
sp. zn. I. ÚS 1309/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Z. L., zastoupené JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Španělská 742/6, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2019 č. j. 35 Co 19/2019-3416 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. prosince 2018 č. j. 0 P 242/2010-3376, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavnímu soudu byla dne 18. dubna 2019 doručena ústavní stížnost, doplněná podáním ze dne 23. dubna 2019, kterou se stěžovatelka podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatelky bylo napadenými rozhodnutími porušeno její právo podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Ústavní stížností napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 5. prosince 2018 č. j. 0 P 242/2010-3376 ve věci o výkonu rozhodnutí, o změně úpravy styku otce s nezletilým, o neshodě rodičů, zamítl návrh stěžovatelky na změnu opatrovníka nezletilého syna. K odvolání, podanému stěžovatelkou, Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. ledna 2019 č. j. 35 Co 19/2019-3416 usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť podané odvolání neshledal důvodným.
3. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadená rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka podáním ze dne 23. listopadu 2018 v řízení namítala podjatost opatrovníka nezletilého - Městské části Praha 4 a požadovala jeho vyloučení z řízení. Jedním z důvodů pro vyloučení bylo, že tento opatrovník podal na stěžovatelku dne 10. října 2018 trestní oznámení. Stěžovatelka má za podstatné sdělení, že v řádu několika dnů po podání trestního oznámení proběhla ve věci dne 31. října 2018 případová konference, na které byly učiněny závěry o dalším postupu všech zúčastněných, přičemž na tomto jednání nebyla stěžovatelka na výše uvedené okolnosti nijak upozorněna a jednání proběhlo tak, že se jevilo, že zájmem všech zúčastněných, včetně opatrovníka, je řešení situace v rodině.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že nesouhlasí se závěry, učiněnými soudy v provedeném řízení. Podle jejího názoru jak soud prvního stupně, tak soud odvolací, posoudily situaci nesprávně a neoprávněně zasáhly do ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivé řízení, neboť namítaným základním právům stěžovatelky neposkytly ochranu. Stěžovatelka žádala vyloučení opatrovníka pro podjatost, soud prvního stupně její podání vyhodnotil jako "návrh na změnu opatrovníka". Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně se na jednání ve věci konané dne 29. listopadu 2018 vyjádřil tak, že důvod pro vyloučení opatrovníka z řízení spatřuje, neboť tento podal na stěžovatelku trestní oznámení, je napadené rozhodnutí obvodního soudu pro ni překvapivé.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud zvážil námitky stěžovatelky z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že k porušení namítaných základních práv stěžovatelky v projednávané věci nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Obvodní soud v odůvodnění svého rozhodnutí zřetelně stěžovatelce vysvětlil, že sice při jednání dne 29. listopadu 2018 zvažoval změnu opatrovníka nezletilého, avšak vzhledem k tomu, že stěžovatelka při jednání dne 29. listopadu 2018 odmítla akceptovat i Městskou část Praha 11 jako opatrovnici nezletilého a soud jinak neshledal důvod ke změně opatrovníka nezletilého, návrh stěžovatelky zamítl.
9. Městský soud v Praze jako soud odvolací řádně objasnil, na základě jakých úvah dospěl závěru, že za situace, kdy nezletilému byl jmenován opatrovník, který je podle trvalého bydliště místně příslušný k ochraně jeho zájmů a současně s přihlédnutím k tomu, že z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti, které by v danou chvíli potvrzovaly opodstatněnost odvolacích námitek stěžovatelky, není pro změnu kolizního opatrovníka v předmětných řízeních důvod. Dále zdůraznil, že ani podání trestního oznámení na stěžovatelku nemůže být hodnoceno jako rozporné se zájmy nezletilého, když v tomto konkrétním případě bylo konstatováno, že stěžovatelka dlouhodobě brání styku otce s nezletilým synem a že nerespektuje pravomocná soudní rozhodnutí.
10. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí řádně zabývaly, rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly. Ústavní soud považuje tato odůvodnění za ústavně konformní a srozumitelná a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat. Ve výkladu aplikovaných právních předpisů neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Je zcela zřejmé, že stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje se závěry, ke kterým soudy dospěly, přičemž její argumentace nepřekročila rámec podústavního práva.
11. Z obecného pohledu si je třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 Listiny a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Jestliže stěžovatelka nesouhlasí se závěry učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Úmluvou.
12. Ústavní soud za těchto okolností ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu