ECLI:CZ:US:2019:1.US.1315.19.1
sp. zn. I. ÚS 1315/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. V., Věznice P. O. BOX 18, Pardubice, zastoupeného JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem se sídlem Fráni Šrámka 1139/2, Hradec Králové, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 41 T 13/2014, a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2019, č. j. 3 T 125/2016-186, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2019, č. j. 10 To 26/2019-201, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 18. 4. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost splňuje veškeré procesní předpoklady pro její projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu.
II.
Stěžovateli byl usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2019, č. j. 3 T 125/2016-186, změněn výkon trestu, jež mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2016, č. j. 3 T 125/2016-55, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2017, č. j. 10 To 52/2017, a to tak, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl původně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Stížnost podaná proti shora uvedenému usnesení byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2019, č. j. 10 To 26/2019-201, zamítnuta.
Obecné soudy odůvodnily změnu výkonu trestu tím, že stěžovatel nevedl po svém odsouzení řádný život, když byl projednáván pro spáchání přestupků a z důvodu spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění, z jehož spáchání byl uznán vinným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2018, č. j. 5 T 120/2018-185, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2018, č. j. 10 To 219/2018-224.
Stěžovatel je toho názoru, že v jeho případě nebyly řádně vyšetřeny podmínky pro změnu výkonu trestu. Obecné soudy pochybily, když podrobně nezkoumaly okolnosti trestného činu znásilnění, kdy poškozená se sexuálním stykem souhlasila. Ke spáchání zvlášť závažnému zločinu tak nemohlo dojít. Soudy se nezabývaly výpověďmi jiných osob než poškozené, které znásilnění nenasvědčovaly. Stěžovatel má za to, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 8, čl. 36, čl. 37, čl. 40 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 5 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O takové vady se však podle náhledu Ústavního soudu v předmětném případě nejedná, neboť stěžovatel toliko polemizuje s výkladem podústavního práva.
Namítá-li stěžovatel, že se měly obecné soudy v souvislosti se změnou výkonu trestu opětovně zabývat tím, zda došlo ke spáchání zvlášť závažného trestného činu znásilnění, nutno uvést, že se jedná o věc, která byla již přezkoumána v rámci opravných prostředků a jedná se tak o věc res iudicatae. Z předloženého usnesení Krajského soudu v Hradci Králové je zřejmé, co bylo předmětem stížnostního řízení, z jaké právní úpravy krajský soud vyšel, jakož i které skutečnosti a jak hodnotil. Z ústavněprávního hlediska tak není obecným soudům čeho vytknout.
Pokud se stěžovatel ve stížnostním petitu domáhá i zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 41 T 13/2014, není z předložené ústavní stížnosti vůbec zřejmé, jaký vztah má toto rozhodnutí k projednávané věci.
Podaná ústavní stížnost byla proto odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu