ECLI:CZ:US:2019:1.US.14.19.1
sp. zn. I. ÚS 14/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti T. S., zastoupeného Mgr. Alenou Jelínkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Španělská 742/6, proti jinému zásahu spočívajícímu v postupu Okresního soudu v Teplicích v řízení vedeném pod sp. zn. 5 T 118/2014 a postupu Krajského soudu v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. zn. 4 To 70/2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v trestním řízení u Okresního soudu v Teplicích označeném v záhlaví, vedeném proti obviněné E. K., vystupoval v pozici poškozeného, přičemž jelikož je osobou omezenou ve svéprávnosti, byl mu v tomto trestním řízení ustanoven kolizní opatrovník. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Okresního soudu v Teplicích a Krajského soudu v Ústí nad Labem v označené věci došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv.
Podle stěžovatele došlo postupem trestních soudů k zásahu do jeho práv podle čl. 36 odst. 1. čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 13 odst. 1 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením (publikované pod č. 10/2010 Sb.m.s. ve znění opravy č. 44/2010 Sb.m.s.)
Stěžovatel namítá, že opatrovník B. S., který mu byl ustanoven usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 3. 2017 č. j. 5 T 118/2014-564, byl v průběhu trestního řízení nečinný a zanedbával své povinnosti advokáta, stěžovatele neinformoval o průběhu řízení, neuplatňoval žádné nároky a věc nechával plynout bez jakéhokoli zásahu. Uvádí, že vzhledem k tomu jeho opatrovnice vyvíjela iniciativu směřující ke změně ustanoveného advokáta, kterou však trestní soudy nereflektovaly. Poté, co byl B. S. vyškrtnut z advokátní komory, Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 23. 10. 2018 č. j. 4 To 70/2018-854 zrušil jeho ustanovení opatrovníkem stěžovatele a ustanovil opatrovníka nového. Následující den vydal Krajský soud v Ústí nad Labem vyrozumění o veřejném zasedání, které bylo nařízeno na 5. 11. 2018. Podle stěžovatele se jednalo o extrémně brzké nařízení jednání, které novému opatrovníkovi znemožnilo řádné nastudování spisu. Krajský soud v Ústí nad Labem navíc nevyhověl žádosti nového kolizního opatrovníka o odročení veřejného zasedání.
Zásah orgánů veřejné moci stěžovatel spatřuje v nečinnosti trestních soudů spočívající v nevyřízení opakovaných žádostí o změnu ustanoveného kolizního opatrovníka B. S. Je přesvědčen, že oba soudy si musely být vědomy nečinnosti tohoto opatrovníka, avšak přecházely to bez povšimnutí. Má za to, že správným vedením řízení by jemu způsobená škoda byla odhalena ve vyšší částce, než jak byla zjištěna ve skutečnosti. Je to podle něho patrné i ze skutečnosti, že se ustanovený opatrovník do výroku o náhradě škody obsaženém v rozsudku soudu prvního stupně neodvolal a že neuplatnil úroky z prodlení.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah předložených listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí nezávislých soudů. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich postupem a rozhodováním nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.
Jak bylo uvedeno, zásah do svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatel v nečinnosti trestních soudů, které nereagovaly na údajné zanedbávání povinností ustanoveného kolizního opatrovníka B. S., a to navzdory urgencím opatrovnice stěžovatele. Ústavní soud však musí konstatovat, že žádný takový zásah v postupu trestních soudů neshledal, což vyplývá primárně ze skutečnosti, že všechna stěžovatelem uváděná pochybení v postupu trestních soudu nemohla mít a také neměla žádný reálný vliv na výsledek trestního řízení z pohledu stěžovatele.
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. 11. 2017 č. j. 5 T 118/2014-693 byla totiž obžalovaná E. K. uznána vinnou ze zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. b), d) trestního zákoníku, kterým stěžovateli způsobila škodu 1 027 757 Kč. Obžalované byla rovněž uložena povinnost zaplatit stěžovateli uvedenou částku jako náhradu škody způsobené uvedeným činem. Je nutno zdůraznit, že stěžovatel nebyl ani částečně se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, tzn. že Okresní soud v Teplicích vyhověl jím uplatněnému nároku na náhradu škody v plném rozsahu.
Ústavní soud dále z písemných podkladů, které stěžovatel přiložil, zjistil, že dne 12. 11. 2014 vydal v předmětné věci Okresní soud v Teplicích první odsuzující rozsudek, který byl následně zrušen nadřízeným soudem na základě odvolání obžalované, a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Teplicích k novému projednání a rozhodnutí. Jak sám stěžovatel uvádí, kolizní opatrovník B. S. mu byl ustanoven usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 3. 2017 č. j. 5 T 118/2014-564, tedy více než dva roky po uvedeném prvním odsuzujícím rozsudku.
Ústavní soud připomíná, že podle §259 odst. 4 tr. řádu může odvolací soud změnit rozsudek v neprospěch obžalovaného jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného, a ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného. Tento zákaz reformationis in peius přitom platí i v celém dalším řízení, které následuje po zrušení rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem (pouze) na základě odvolání obžalovaného. Z uvedeného tedy vyplývá, že, poté, co poškozený, resp. jeho opatrovník či zmocněnec (popř. státní zástupce) nepodal odvolání proti uvedenému prvnímu rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 11. 2014, nebylo možno v předmětném trestním řízení poškozenému přiznat náhradu škody ve větší výši, než v jaké mu byla reálně přiznána (tj. ve výši 1 027 757 Kč).
Stěžovatel se tedy mýlí, jestliže tvrdí, že efektivnější zastupování ze strany ustanoveného kolizního opatrovníka S. by mohlo přispět ke zjištění vyšší škody, než která byla identifikována v průběhu trestního řízení. Stejně tak se mýlí, jestliže brojí proti tomu, že ustanovený opatrovník nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 22. 11. 2017 a neuplatnil úroky z prodlení. Z výše uvedených důvodů by totiž tyto kroky nutně nemohly vést k úspěchu. Kolizní opatrovník B. S. tedy po svém ustanovení nemohl svou aktivitou přispět k lepšímu výsledku řízení pro stěžovatele, než který byl reálně dosažen.
Ústavní soud neshledal opodstatněnou ani námitku stěžovatele, že v průběhu odvolacího řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem byla nově ustanovenému opatrovníkovi poskytnuta extrémně krátká lhůta k nastudování spisu. Mezi ustanovením tohoto nového opatrovníka a konáním veřejného zasedání před odvolacím soudem uběhla doba přibližně dvou týdnů, což nelze považovat za nepřiměřeně krátkou dobu potřebou na seznámení se s obsahem spisu. Je navíc třeba připomenout, že řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem se vedlo výhradně o odvolání obžalované, takže z pohledu stěžovatele coby poškozeného nemohlo být dosaženo lepšího výsledku než zamítnutí takového odvolání, což se také usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2018 č. j. 4 To 70/2018-869 stalo.
Ústavní soud tedy uzavírá, že namítaným postupem trestních soudů, byť se stěžovateli může jevit problematickým, nedošlo z jeho pohledu k žádnému negativnímu dopadu na výsledek trestního řízení. Ústavní soud proto neshledal ústavně relevantní důvod pro svůj kasační zásah.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu