ECLI:CZ:US:2019:1.US.1440.19.1
sp. zn. I. ÚS 1440/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupeného Mgr. Pavlem Kandalcem, Ph. D., LL. M., advokátem se sídlem Moravské náměstí 629/4, 602 00 Brno, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze č. j. 3 KZN 818/2019-19 ze dne 1. 3. 2019, vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 č. j. 1 ZN 2477/2018-20 ze dne 2. 1. 2019 a proti postupu Generálního ředitelství cel ve věci vedené u něj pod sp. zn. GŘC-1232/TČ-2018-835750 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel brojí proti postupu Generálního ředitelství cel a současně se domáhá zrušení v záhlaví uvedených vyrozumění státních zastupitelství, v jejichž důsledku mělo dojít zejména k porušení čl. 7 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených vyrozumění státních zastupitelství, jakož i z trestního spisu, vedeného Generálním ředitelstvím cel pod sp. zn. GŘC-1232/TČ-2018-835750, Ústavní soud zjistil, že v dané trestní věci týkající se podezření ze spáchání trestného činu porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §261 odst. 1 trestního zákoníku byl stěžovatel na Letišti Václava Havla v Praze po svém příletu z Venezuely dne 7. 11. 2018 po předchozím souhlasu státního zástupce zadržen pro podezření z dovozu zboží podléhajícího zákazům (konkrétně surových diamantů), které měl mít v tělních dutinách. Z toho důvodu byl stěžovatel přinucen podrobit se lékařskému vyšetření v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, ve spojitosti s nímž mu bylo mimo jiné podáno i projímadlo. Po tuto dobu, a to až do 8. 11. 2018 18:30 hod. byl omezen na své osobní svobodě. Výsledky tohoto vyšetření však zmíněné podezření nepotvrdily. Stěžovatel se poté koncem listopadu 2018 obrátil na Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6 s podáním označeným jako "podnět k výkonu dohledu". Na ten státní zástupce obvodního státního zastupitelství v záhlaví označeným přípisem, v němž žádná zásadní pochybení policejního orgánu neshledal. Podnět k výkonu dohledu stěžovatel následně uplatnil ještě u Městského státního zastupitelství v Praze, které prostřednictvím příslušného státního zástupce stěžovatele v záhlaví citovaným přípisem vyrozumělo o nedůvodnosti jeho podnětu a jako takový je odložilo.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že po svém zadržení byl podroben ponižujícímu zacházení v souvislosti s podáním projímadla, které dle svých slov nepozřel dobrovolně. Krom toho z hlediska jeho věku a zdravotního stavu to pro něj představovalo nadměrné riziko. Stěžovatel dále namítl, že v případě jeho zadržení bylo od počátku jasné, že má sloužit pouze k tomu, že teprve v průběhu jeho trvání budou zjišťovány další skutečnosti odůvodňující zahájení trestního stíhání. Vyrozuměním státních zastupitelství stěžovatel především vytkl, že neobsahují závěr, že zadržení stěžovatele bylo nesprávným úředním postupem. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele a dospěl k následujícím závěrům.
Naříká-li stěžovatel postup Generálního ředitelství cel spočívající v jeho zadržení a podrobení lékařskému vyšetření, které mělo být pro stěžovatele ponižující, nutno podotknout, že ústavní stížnost je v této části opožděná. Podle §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci (než je rozhodnutí) lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o takovém zásahu dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k němu došlo. V daném případě není pochyb o tom, že zadržení stěžovatele a jeho nucené podrobení lékařskému vyšetření (a podání projímadla) nelze kvalifikovat jinak než jako případný jiný zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv, proti kterému zákon stěžovateli procesní prostředek k ochraně práva neposkytuje. Z obsahu výše uvedeného trestního spisu Generálního ředitelství cel je zřejmé, že stěžovatel byl omezen na osobní svobodě od 7. 11. 2018 12:30 hod. do 8. 11. 2018 18:30 hod. a v této době podroben vyšetření, o němž tvrdí, že bylo ponižující. O počátku subjektivní dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti tedy není sebemenších pochyb (stěžovatel zásah po celou dobu vnímal po fyzické i psychické stránce). Podal-li stěžovatel ústavní stížnost až dne 30. 4. 2019, stalo se tak zjevně po jejím uplynutí. K tomu se sluší podotknout, že její zmeškání nemůže Ústavní soud prominout.
Stěžovatel lhůtu k podání ústavní stížnosti odvíjí od doručení v záhlaví citovaného vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze vyřizujícího jeho podnět k výkonu dohledu, který dle svého přesvědčení musel vyčerpat s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691). Takový závěr však z citovaného nálezu Ústavního soudu neplyne. V něm Ústavní soud judikoval, že žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle §12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství je obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a jako takovou je ji nutno propříště vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud však tento svůj požadavek vztáhl výlučně na případy osob namítajících závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu. Je tomu tak proto, že v rámci výkonu dohledu může nejblíže vyšší státní zastupitelství vykonávat dohled nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství ve svém obvodu při vyřizování věcí v jejich příslušnosti a dávat jim k jejich postupu písemné pokyny, jimiž je nejblíže nižší státní zastupitelství povinno se řídit (vyjma pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem). Konkrétně svým pokynem může nadřízené státní zastupitelství nařídit kupř. i "obživnutí" odložené trestní věci, přesněji řečeno uložit nižšímu státnímu zastupitelství další prošetřování skutečností. Je tedy oprávněno posoudit správnost postupu nižšího státního zastupitelství v plné šíři, včetně případných vad v šetření trestních oznámení, přičemž - a to je zvláště podstatné - realizace výkonu dohledu je s to docílit odstranění takových vad (popř. jejich následků), takže osoba, která o sobě tvrdí, že je poškozenou trestným činem, se tím fakticky domůže svých oprávněných zájmů a postavení v trestním řízení. Totéž ale nelze říci o zásahu, který se stěžovateli přihodil. Tento zásah již pro svou povahu nelze odčinit v rámci výkonu dohledu. V rámci vyřízení případné žádosti o výkon dohledu tak státní zastupitelství může v případě zjištění pochybení policejního orgánu vyjádřit nad ním politování, ale nemůže jej bez dalšího samo zhojit a ani není nadáno pravomocí závazně vůči všem (autoritativně) vyslovit, že k porušení práv došlo. K tomu je naopak Ústavní soud příslušný. Nutno uzavřít, že stěžovatel k ochraně svých práv využil domnělé procesní prostředky, v důsledku čehož zmeškal lhůtu k podání ústavní stížnosti.
Ve zbývajícím rozsahu je ústavní stížnost způsobilá věcného projednání, Ústavní soud nicméně dospěl k závěru o její zjevné neopodstatněnosti. Státní zástupci obou jmenovaných státních zastupitelství se podněty stěžovatele pečlivě zabývali a své závěry řádně odůvodnili. V ústavně právní rovině jim nelze nic vytknout. Stěžovatel ostatně proti samotným vyrozuměním žádné ústavně relevantní výhrady nevznesl.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, zčásti dle §43 odst. 1 písm. b) téhož zákona jako návrh opožděně podaný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. července 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu