ECLI:CZ:US:2019:1.US.1480.19.1
sp. zn. I. ÚS 1480/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Kláry Šíchové, zastoupené Mgr. Marií Farníkovou Fabišovou, advokátkou se sídlem Senovážné náměstí 978/23, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11 2018 č. j. 29 ICdo 132/2018-92, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2018 č. j. 103 VSPH 352/2018-74 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2018 č. j. MSPH 195 ICm 719/2016-52, spojené s návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se s odvoláním na porušení svého základního práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.
Městský soud v Praze (dále také "insolvenční soud") napadeným rozsudkem ve věci žalobkyně Efrema Business, a. s., v likvidaci (dále jen "žalobkyně") proti žalované stěžovatelce (dále "stěžovatelka") v řízení o určení pravosti pohledávky určil, že žalobkyně má za stěžovatelkou pohledávku "ze směnky vystavené a žalovanou avalované dne 30. 8. 2011" ve výši 143 660 Kč, pohledávku přihlášenou dne 29. 9. 2015 do insolvenčního řízení dlužnice vedeného pod sp. zn. MSPH 95 INS 10311/2015. Vrchní soud v Praze k odvolání stěžovatelky napadeným rozsudkem potvrdil citovaný rozsudek insolvenčního soudu.
Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku insolvenčního soudu podala stěžovatelka dovolání. Nejvyšší soud napadeným usnesením řízení o dovolání proti rozsudku insolvenčního soudu zastavil (výrok I.), dovolání proti napadenému rozsudku Vrchního soudu v Praze odmítl (výrok II.) a dále rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok III.). Řízení o dovolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu dovolací soud podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, neboť dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze, a to pro deficit funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). Soud zdůraznil, že požadavek na uvedení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání; proto může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je stěžovatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Tomuto požadavku však stěžovatelka, která v dovolání ohledně předpokladů jeho přípustnosti neuvedla ničeho, nedostála.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukázala na postup insolvenčního i odvolacího soudu, které nesprávně právně posoudily souzenou věc a jejich rozhodnutí považuje za nespravedlivé, nesprávné a v rozporu se zákonem. Obdobně v rozporu se zákonem postupoval Nejvyšší soud, který se soustředil pouze na údajné vady podaného dovolání.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatelka v dovolání řádně nevymezila předpoklady jeho přípustnosti podle §241a odst. 2 o. s. ř., což je však jeho obligatorní náležitostí. Nejvyšší soud své rozhodnutí o dovolání srozumitelně a řádně odůvodnil. Proto nelze v jeho postupu spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, odmítl-li pro tuto vadu dovolání.
Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek a k jeho podání je povinné zastoupení advokátem; je tomu tak mj. proto, aby se příslušný advokát seznámil s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážil, zda v jeho věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit. Je povinností navrhovatele, aby dovolání obsahovalo nezbytné náležitosti, tedy i vymezení důvodu jeho přípustnosti. To nebylo v posuzované věci splněno, neboť stěžovatelka výslovně neuvedla žádnou spornou otázku hmotného nebo procesního práva.
Proto ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů jeho přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny.
Pokud jde o rozhodnutí Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, v citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Proto ve vztahu k těmto rozhodnutím Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) a §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný odmítnuta. Ústavní soud s ohledem na výsledek řízení ve smyslu §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu stěžovatelce náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu