ECLI:CZ:US:2019:1.US.1572.19.1
sp. zn. I. ÚS 1572/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem, se sídlem v Rumburku, Matušova 982/9, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2018 č. j. 3 Tdo 1432/2018-24, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. března 2018 č. j. 6 To 565/2017-472 a proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. dubna 2017 č. j. 24 T 93/2015-443, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora citovaných rozhodnutí obecných soudů. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 4. 2017 č.j. 24 T 93/2015-443 byl stěžovatel uznán vinným, že dne 13. 8. 2014 kolem osmé hodiny ráno v Rumburku se dostatečně nevěnoval řízení motorového vozidla Škoda Felicia, když nerespektoval zvukovou a světelnou výstrahu přejezdového zabezpečovacího zařízení a vjel na železniční přejezd, kde došlo ke střetu s osobním vlakem. Při nehodě došlo ke smrtelnému zranění jedné spolujezdkyně, druhá spolujezdkyně a stěžovatel byli těžce zraněni. Tím stěžovatel spáchal přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, 2 písm. a), b) odst. 4 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třicetišesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti let. Na stejnou dobu mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 3. 2018 č. j. 6 To 565/2017-472 bylo stěžovatelovo odvolání zamítnuto a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018 č. j. 3 Tdo 1432/2018-24 bylo poté odmítnuto i jeho dovolání v dané věci.
2. Stěžovatel s názorem soudů zjevně nesouhlasí, i když bližší odůvodnění ústavní stížnost postrádá. Z předložených rozhodnutí, napadených ústavní stížností, je však dostatečně patrno, proti čemu v řízení především protestoval a jak argumentoval na svoji obranu. V odvolacím i dovolacím řízení tvrdil, že se soud dostatečně nevypořádal s principem subjektivního pojetí trestní odpovědnosti. Posttraumatická amnézie stěžovatele přitom vedla k tomu, že nemohl nijak vysvětlit, proč v bezprostředním ohrožení života nerespektoval zvukovou i světelnou výstrahu, když na tomto místě mnohokrát projížděl a vždy se prý pečlivě přesvědčoval, zda se neblíží nějaký vlak. Vysvětluje si to tím, že prý musel jednat v omylu vyvolaném na místě se pohybujími železničáři či zaměstnanci dráhy, kteří mu pokynuli, že dráha je volná.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V právních závěrech obecných soudů nebylo shledáno nic neústavního; obsahují podrobné odůvodnění, pokud jde o skutková zjištění i právní závěry. Soudy tak postupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, zjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí. Uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy opřely svá skutková zjištění, jak se vypořádaly s obhajobou stěžovatele a jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů a při posuzování viny a trestu. K hlavní stěžovatelově námitce uvedl odvolací soud mimo jiné, že v daném případě bylo vyloučeno, aby stěžovatel obdržel jakýkoli kvalifikovaný souhlas k jízdě přes železniční přejezd v době, kdy přejezdové zabezpečovací zařízení bylo funkční a bylo v provozu. Stěžovatel na tento jasný signál, zakazující vjezd na přejezd, nereagoval a nevěnoval se tak řádně řízení vozidla, ani nerespektoval pravidla silničního provozu.
4. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu