ECLI:CZ:US:2019:1.US.1646.19.1
sp. zn. I. ÚS 1646/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Vladimíra Vodehnala, zastoupeného Mgr. Ivanou Hákovou, advokátkou, sídlem Tovaryšský vrch 1358/3, Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2005 č. j. 29 Co 648/2005-90 a proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 20. července 2005 č. j. 12 C 81/2005-74, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově, jako účastníků řízení, a 1) společnosti Raiffeisen stavební spořitelna, a. s., sídlem Koněvova 2747/99, Praha 3, 2) Anny Bicanové a 3) Dany Křížkové, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2005 č. j. 29 Co 648/2005-90 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Benešově, ze dne 20. 7. 2005 č. j. 12 C 81/2005-74, jímž byla stěžovateli a vedlejším účastnicím 2) a 3) uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici 1) částku 237 893,30 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení ve výši 9 520 Kč.
3. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost není přípustná.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že proti napadeným rozhodnutím podal rovněž žalobu pro zmatečnost.
5. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je proto nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán a zároveň také Ústavní soud. Jestliže stěžovatel využije možnosti podat mimořádný opravný prostředek - žalobu pro zmatečnost, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, je souběžně podaná ústavní stížnost předčasná. V platném právu je tato zásada vyjádřena v §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle nějž je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V civilním řízení soudním to znamená, že je v prvé řadě na obecných soudech, aby poskytly ochranu základním právům a svobodám stěžovatele (srov. čl. 4 Ústavy České republiky).
7. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2019
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj