ECLI:CZ:US:2019:1.US.1893.19.1
sp. zn. I. ÚS 1893/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Marie Jelínkové, zastoupené JUDr. Igorem Andrýskem, Masarykovo nám. 22, Hodonín, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2019, č. j. KSBR 29 INS 3786/2018-B-13, a usnesení téhož soudu ze dne 19. 2. 2019, č. j. KSBR 29 INS 3786/2018-B-11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 10. 6. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí Krajského soudu v Brně.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Dne 6. 3. 2018 byl insolvenčnímu soudu doručen návrh dlužnice na zahájení insolvenčního řízení spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 18. 4. 2018, č. j. KSBR 29 INS 3786/2018-A-7, rozhodl krajský soud o řešení úpadku dlužníka oddlužením a ustanovil insolvenčního správce. Usnesením ze dne 6. 2. 2019, č. j. KSBR 29 INS 3786/2018-B-9, krajský soud schválil oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Podáním ze dne 13. 2. 2019 vzala dlužnice svůj návrh na povolení oddlužení zpět. Usnesením asistenta soudce krajského soudu ze dne 19. 2. 2019, č. j. KSBR 29 INS 3786/2018-B-11, bylo rozhodnuto tak, že zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ze dne 13. 2. 2019 je právně neúčinné. Dlužnice podala proti tomuto usnesení námitky, o nichž bylo rozhodnuto soudcem Krajského soudu v Brně usnesením ze dne 28. 3. 2019, č. j. KSBR 29 INS 3786/2018-B-13, tak, že se napadené usnesení asistenta soudce potvrzuje.
Stěžovatelka spatřuje zásah do svých základních práv a svobod v tom, že v jejím insolvenčním návrhu si zvolila jako variantu oddlužení - plněním splátkového kalendáře, která byla usnesením soudu krajského soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. KSBR 29 INS 3786/2018-B-9, potvrzena, ovšem následným rozhodnutím soudu byla stanovena forma oddlužení - zpeněžení majetkové podstaty. Soud tedy nerespektoval své vlastní rozhodnutí ve věci a nerespektoval právo volby stěžovatelky navrhnout způsob oddlužení. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka neměla žádný jiný prostředek nápravy protiprávního rozhodnutí, vzala zpět svůj insolvenční návrh, což jí krajský soud neumožnil.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů. Jejich úloha spočívá v tom, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však v projednávaném případě zjištěno nebylo.
Stěžovatelka v projednávaném případě namítá jednak to, že krajský soud nerespektoval její právo volby a rovněž nerespektoval své vlastní rozhodnutí o způsobu oddlužení, k němuž mělo dojít usnesením, č. j. KSBR 29 INS 3786/2018-B-9, ze dne 6. 2. 2019. Z výroku IV. tohoto usnesení se však podává, že "Soud schvaluje oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty". Tomuto způsobu oddlužení se pak dále věnuje v odůvodnění např. v odst. 8, 12, 13 a 14. Pokud stěžovatelka vychází z popisu usnesení, jak je zaneseno v insolvenčním spise, nutno uvést, že v tomto se odráží toliko návrh stěžovatelky, která skutečně navrhovala oddlužení splátkovým kalendářem, nicméně tímto návrhem není soud vázán. Ten musí sledovat především smysl a účel insolvenčního řízení. Z toho důvodu považuje Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů za zcela ústavně konformní.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu