ECLI:CZ:US:2019:1.US.1907.19.1
sp. zn. I. ÚS 1907/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu V. V., na zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2019 č. j. 13 Co 236/2018-108, rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. července 2018 č. j. 4 C 206/2017-59 a návrhu na zrušení ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel ve svém podání doručeném Ústavnímu soudu dne 10. 6. 2019 uvádí, že se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a požaduje zrušení ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")
Vzhledem k tomu, že podání nesplňovalo základní náležitosti požadované zákonem o Ústavním soudu, byl navrhovatel dne 9. 7. 2019 vyzván k odstranění jeho vad ve lhůtě 15 dnů a současně poučen, že neodstranění vad návrhu v dané lhůtě je důvodem k jeho odmítnutí.
Navrhovatel vady návrhu neodstranil. V přípisu ze dne 18. 7. 2019 pouze doložil rozhodnutí České advokátní komory ze dne 25. 6. 2019, podle něhož mu nebude ustanoven advokát k poskytnutí právní služby, neboť stěžovatel nesplnil podmínky podle ust. §18c odst. 1a odst. 2, §18c odst. 2 písm. a, b) a §18c odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii ve znění pozdějších předpisů. Současně požádal, aby Ústavní soud vyčkal s rozhodnutím o jeho návrhu do ukončení řízení o jím podané správní žalobě proti rozhodnutí České advokátní komory. Dále navrhl spojení podání matky L. V. Ústavnímu soudu z roku 2019 s jeho věcí vedenou pod sp. zn. I. ÚS 1907/19.*) V dalším přípisu ze dne 5. 8. 2019 reagujícím na výzvu Ústavního soudu k odstranění vad odkázal na svá předchozí podání.
Ústavní soud k požadovanému prodloužení lhůty do doby rozhodnutí o správní žalobě nepřistoupil, neboť lhůtu pro odstranění vad nelze prodlužovat na neurčito. Stejně tak nelze přerušit řízení o návrhu, který nesplňuje náležitosti požadované zákonem o Ústavním soudu. Takový postup by ve vztahu k jiným stěžovatelům, kteří respektují zákon o Ústavním soudu, znamenal porušení principu rovnosti. Požadavek na zastoupení advokátem je obligatorní, přičemž nutnost právního zastoupení se vztahuje na celé řízení před Ústavním soudem, tj. již na okamžik sepsání a podání návrhu. Navrhovatel ve svém podání přitom neuvádí, že si zajistí právní zastoupení na vlastní náklady.
Protože navrhovatel ve stanovené lhůtě (ani do dnešního dne) vady neodstranil, Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Návrhem na zrušení ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu se Ústavní soud nezabýval, neboť tento návrh sleduje právní osud ústavní stížnosti. Vzhledem k odmítnutí návrhu ani nebyl důvod pro navrhované spojení řízení.*)
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2019
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj
__________________________
*) ve znění opravného usnesení ze dne 29. 10. 2019