ECLI:CZ:US:2019:1.US.2091.19.1
sp. zn. I. ÚS 2091/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. Michala Štěpána, zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem se sídlem Praha 6, Západní 31, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 1. 2018 č. j. 14 C 214/2015-145 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2019 č. j. 25 Co 107/2019-206, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti se stěžovatel s odvoláním na čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 1 napadeným usnesením připustil změnu žalobního návrhu, kterou navrhla žalobkyně, týkající se specifikace místností a celkové výměry předmětné bytové jednotky uvedené v rozhodnutí. Městský soud v Praze odmítl odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí, neboť odvolání proti usnesení, kterým byla či nebyla připuštěna změna návrhu, není podle §202 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné a stěžovatel byl o této skutečnosti řádně poučen.
Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
Je proto třeba vycházet ze zásady, jak správně stěžovatel cituje z judikatury Ústavního soudu, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány. Z tohoto pravidla Ústavní soud ve své rozhodovací praxi připustil výjimky, jež spočívají v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. V posuzovaném případě Ústavní soud splnění podmínek pro výjimečný zásah neshledal. Výjimečnost věci není dána samotnou skutečností, že o. s. ř. proti určitým dílčím rozhodnutím soudů nepřipouští odvolání.
V projednávané věci dosud nebylo meritorně rozhodnuto, neboť vydáním napadených usnesení o změně žalobního návrhu řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici prostředky podle o. s. ř. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se stěžovatel nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti nebyl napraven, se může obrátit na Ústavní soud (obdobně srov. sp. zn. II. ÚS 2815/09, I. ÚS 2222/09, II. ÚS 839/09, IV. ÚS 237/09, I. ÚS 2617/08, IV. ÚS 1643/08, II. ÚS 520/07, II. ÚS 515/07, II. ÚS 57/07, II. ÚS 558/07, II. ÚS 565/06, II. ÚS 644/12, II. ÚS 2663/12 či IV. ÚS 2114/13).
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2019
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj