ECLI:CZ:US:2019:1.US.2284.19.1
sp. zn. I. ÚS 2284/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Michala Krpálka, zastoupeného JUDr. Jakubem Vozábem, advokátem se sídlem Na Květnici 713/7, 140 00 Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 164/2019-26 ze dne 20. 5. 2019 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 10 odst. 2, čl. 12 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením č. j. 18 C 106/2019-10 ze dne 4. 4. 2019 v řízení o vypořádání společného jmění manželů nařídil k návrhu stěžovatele předběžné opatření, jímž uložil žalované povinnost zdržet se bez souhlasu stěžovatele vstupu do blíže určené bytové jednotky ve společném jmění obou účastníků. Současně odmítl návrh stěžovatele na uložení povinnosti žalované zdržet se zásahu do jeho obydlí v této bytové jednotce. K odvolání žalované Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí nalézacího soudu tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.
Proti rozhodnutí městského soudu brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jeho kasace. Stěžovatel namítl, že odvolací soud vyšel pouze z tvrzení žalované, ohledně nichž žádné dokazování neprováděl. Naproti tomu pominul důkazy ve spisu, z nichž se dle jeho názoru naléhavost zatímní úpravy poměrů mezi účastníky jednoznačně podává (reálné hrozby žalované o překonání zámku k bytové jednotce). Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti dále rozvedl.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud uvádí, že ústavní stížnost postrádá ústavně právní rozměr a je jen polemikou stran správnosti důvodů, které odvolací soud vedly ke změně prvostupňového rozhodnutí a zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření. Ústavní soud v této spojitosti podotýká, že ve své ustálené rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecných soudů. Podstatou přezkumu v řízení o ústavní stížnosti může být jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole. Není pochyb o tom, že napadené rozhodnutí městského soudu mělo zákonný podklad a bylo vydáno soudem věcně i místně příslušným. Ústavní soud je však na rozdíl od stěžovatele i toho názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu ani není projevem svévole. Odvolací soud zřetelně uvedl, že z návrhu stěžovatele nevyplynulo, že by žalovaná činila konkrétní aktivní úkony k nastěhování do bytové jednotky, a tak shledal obavy stěžovatele spekulativními, resp. předčasnými. Stěžovatel tento náhled nesdílí, maje za to, že již z SMS komunikace mezi nimi jde o hrozbu reálnou. Toto rozlišení se ale ve světle shora řečeného již ocitá mimo přezkum Ústavního soudu, neboť Ústavní soud by fakticky musel sám provádět dokazování, které mu s ohledem na jeho postavení zásadně nepřísluší. Především je ovšem nutno poznamenat, že zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření za situace, kdy v době jeho podání (a ani poté) stěžovatel na svém (spolu)vlastnickém právu k dotčené bytové jednotce nebyl (vzdor stěžovatelem tvrzeným pohrůžkám žalované) fakticky, reálně zkrácen (což stěžovatel ostatně ani netvrdí), nepředstavuje zásah do základního práva nebo svobody stěžovatele. Ostatně spory o vypořádání společného jmění jsou mnohdy poznamenány znesvářeností stran, bývalých manželů, pro které je toto řízení dalším zdrojem neshod a konfliktů. Nelze tudíž odvolacímu soudu bez dalšího vytýkat, že k vyhodnocení komunikace mezi účastníky zaujal v tomto směru zdrženlivý postoj.
Ze všech uvedených důvodů tedy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu