ECLI:CZ:US:2019:1.US.2340.18.1
sp. zn. I. ÚS 2340/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obce Železná, se sídlem Železná 28, 266 01 Beroun, zastoupené Mgr. et Mgr. Michalem Bouškou, advokátem se sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Afs 158/2017-63 ze dne 3. 5. 2018 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 6 A 167/2013-61 ze dne 26. 4. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí správních soudů, kterými měla být porušena její základní práva garantovaná zejména čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 8 Ústavy České republiky. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 20. 12. 2018 stěžovatelka prostřednictvím svého právního zástupce ústavní stížnost doplnila; podáním ze dne 20. 3. 2019 pak stěžovatelka požádala o přednostní projednání věci ve smyslu §39 zákona o Ústavním soudu, a to z důvodu nařízené exekuce na majetek obce.
Z ústavní stížnosti, přiložených rozhodnutí správních soudů a dalších příloh se podává, že rozhodnutím Státního zemědělského intervenčního fondu byla stěžovatelce uložena povinnost vrátit veškeré finanční prostředky (ve výši téměř 10 milionů Kč), které jí byly poskytnuty jako dotace, neboť bylo zjištěno, že stěžovatelka porušila pravidla dotačního programu. Odvolání stěžovatelky bylo rozhodnutím Ministerstva zemědělství zamítnuto. Následně podaná správní žaloba stěžovatelky byla napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze zamítnuta; napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu pak byla zamítnuta i její kasační stížnost.
Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a ostatních příloh zvážil námitky stěžovatelky z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, přičemž shledal, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním správního řízení soudního, nýbrž zvláštním specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Stěžovatelka v ústavní stížnosti pouze polemizuje se závěry správních soudů, které se však jasně a srozumitelně vypořádaly se všemi námitkami stěžovatelky a svá rozhodnutí náležitě odůvodnily ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud v nyní projednávaném případě rovněž neshledal žádnou formalistickou či protiústavní aplikaci relevantních právních předpisů - zejména §11a zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, který upravuje vrácení dotace a penále.
Ústavní soud uzavírá, že žádné pochybení, které by mohlo zakládat porušení namítaných ústavně zaručených práv stěžovatelky ze strany správních soudů, zjištěno nebylo.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu