infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 05.02.2019, sp. zn. I. ÚS 238/19 [ usnesení / LICHOVNÍK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:1.US.238.19.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:1.US.238.19.1
sp. zn. I. ÚS 238/19 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti D.Š., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská třída 60, 120 00 Praha, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 1 To 391/2018-90 ze dne 31. 10. 2018 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 PP 80/2018-85 ze dne 4. 9. 2018, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Okresní soud v Ostravě zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným usnesením jako nedůvodnou zamítl. Proti rozhodnutím trestních soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že zákonná podmínka vedení řádného života je de facto prognózou do budoucnosti, a proto ji nelze vyvozovat z jeho chování v minulosti, jinak by šlo o porušení zákazu dvojího přičítání. Soudy dle jeho názoru dostatečně nezhodnotily nápravu a polepšení, k němuž u něj během výkonu trestu odnětí svobody došlo, nezabývaly se možnou resocializací a nápravou po možném propuštění a nikterak se nezaobíraly rodinným či pracovním prostředím, v němž by se po svém propuštění ocitl. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud v napadených rozhodnutích žádný exces, pro který by bylo nutno přikročit k jejich zrušení, nespatřuje. Soudy si pro účely posouzení důvodnosti žádosti o podmíněné propuštění mimo jiné opatřily k osobě stěžovatele znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie. Na jeho základě soudy dospěly k závěru, že v porovnání s předchozím znaleckým zkoumáním nedošlo k výraznému posunu v resocializaci stěžovatele, který je nadále impulzivní a jedná instinktivně se zvýšenou pravděpodobností zkratkovitého jednání. Soudy nevyloučily, že osobnost stěžovatele může v tomto ohledu doznat změn, to ovšem za předpokladu, že by na svém chování, vnímání a prožívání dále pracoval, k čemuž se stěžovatel zatím neodhodlal, ač mu to bylo umožněno. Soudy uzavřely, že vnitřní proces nápravy stěžovatele nebyl zdaleka dovršen, a byť toto dovršení může proběhnout dle mínění znalce i za pobytu na svobodě, stále tu existuje nadlimitní riziko opakování násilné trestné činnosti, pročež je nutno, aby proces nápravy prozatím pokračoval ve výkonu trestu odnětí svobody. V podrobnostech lze na odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat. Uvedené závěry soudů Ústavní soud pokládá za racionální a obhajitelné. Jejich rozhodnutí přitom nejsou založena na hodnocení stěžovatelova chování v minulosti, jak stěžovatel nyní namítá, nýbrž naopak na jeho postoji k nápravě z hlediska negativních rysů své osobnosti, jejichž četnost a trvající přítomnost zakládá důvodnou obavu z možného opakování trestné činnosti ze strany stěžovatele. Stěžovatel se rozhodování soudu prvního stupně ve veřejném zasedání účastnil stejně jako autor vzpomínaného znaleckého posudku, který na svých znaleckých závěrech setrval. V tomto ohledu tedy bylo stěžovateli umožněno plné uplatnění jeho procesních práv. Ani zde Ústavní soud pochybení neshledal. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. února 2019 David Uhlíř v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:1.US.238.19.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 238/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 5. 2. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 21. 1. 2019
Datum zpřístupnění 7. 3. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Ostrava
Soudce zpravodaj Lichovník Tomáš
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/2009 Sb., §88 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
Věcný rejstřík trest odnětí svobody/podmíněné propuštění
znalecký posudek
odůvodnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-238-19_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 105694
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-03-08