ECLI:CZ:US:2019:1.US.2405.19.1
sp. zn. I. ÚS 2405/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele T. H., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2019, č. j. 8 To 226/2019-31, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a argumentace stěžovatele
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 26. 7. 2019, stěžovatel navrhl zrušení výše uvedeného usnesení městského soudu, neboť jeho vydáním byla porušena stěžovatelova práva zaručená čl. 8 odst. 1, odst. 2 a odst. 5, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k tomu, že obhajoba nedostala možnost vyjádřit se či jakkoli reagovat na stížnost státní zástupkyně a uvést skutečnosti, které jsou pro rozhodnutí o dalším trvání vazby významné. Za situace, kdy stížnostní soud svým rozhodnutím podstatně zhoršil situaci stěžovatele, nebylo namístě konat neveřejné zasedání. Stěžovatel zdůrazňuje, že v zásadní otázce omezení jeho osobní svobody neproběhla kontradiktorní diskuze stran a nedostal možnost seznámit se s názorem soudu před jeho rozhodnutím. Takový postup považuje za překvapivý.
3. Stěžovatel se domnívá, že stížnostní soud fakticky rozhodoval o jeho vzetí do vazby ve smyslu ustanovení §73d odst. 2 trestního řádu. Tak zní ostatně i jeho výrok. Měl tedy i z tohoto důvodu konat vazební zasedání. Oproti soudu prvního stupně navíc stížnostní soud argumentaci vztahující se k důvodům vazby útěkové a předstižné na základě vlastních úvah hlouběji rozvedl. Argumentace stěžovatele v jeho stížnosti však logicky směřovala toliko ke zpochybnění vazby koluzní.
4. Z protokolu o vazebním zasedání u soudu prvního stupně vyplývá, že obhájce stěžovatele navrhoval nahrazení vazby zárukou důvěryhodné osoby podle §73 odst. 1 písm. a). trestního řádu, kterou měla být partnerka stěžovatele. Výrok soudu prvního stupně, stejně tak i stížnostního soudu však na tento návrh nereaguje.
5. Důvody útěkové vazby jsou podle názoru stěžovatele založeny na ničím nepodložených úvahách a domněnkách. Polemizuje se závěrem soudu o tom, zda má či nemá stálé bydliště a zda by byl pro orgány činné v trestním řízení fakticky dosažitelný. Ani předstižná vazba není podle názoru stěžovatele odůvodněna konkrétními skutečnostmi. Domnívá se, že nemůže obstát pouhý odkaz na finanční situaci a potřebu zaopatřit rodinu.
II.
Řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud si vyžádal spis vedený u obvodního soudu pod sp. zn. 37 Nt 1612/2019 a vyzval městský soud a městské státní zastupitelství, aby se vyjádřily k ústavní stížnosti.
7. Městský soud v Praze ve vyjádření odkázal na odůvodnění svého usnesení. Městské státní zastupitelství v Praze uvedlo, že nekonání veřejného zasedání u stížnostního soudu za daných okolností považuje za postup zákonný a ústavně konformní, neboť šestitýdenní lhůta od posledního slyšení neuplynula a stěžovatel o slyšení nepožádal. Stížnost státní zástupkyně nemohla být pro stěžovatele nijak překvapivá, neboť jí jen setrvala na svém původním návrhu na vzetí do vazby ze všech tří vazebních důvodů, které byly probírány i na vazebním zasedání. K námitce, že soud nerozhodl o návrhu obviněného na nahrazení vazby zárukou důvěryhodné osoby, vedlejší účastník uvádí, že při vazebním zasedání obhájce ponechal na zvážení soudu, zda vyslechne přítelkyni stěžovatele, která by mohla být důvěryhodnou osobou k převzetí záruky a je taktéž schopna nabídnout finanční záruku. Nejednalo se tedy o návrh, ale o potencionální možnost, kterou obhajoba dávala soudu ke zvážení. Soud tak zcela správně nevydával rozhodnutí. Ohledně vazebních důvodů se vedlejší účastník ztotožňuje s odůvodněním usnesení. Dodává, že Obvodní soud pro Prahu 5 vydal dne 14. 8. 2019 usnesení, sp. zn. 37 Nt 2517/2019, kterým rozhodl o dalším setrvání stěžovatele ve vazbě z důvodů §67 písm. a) a c) trestního řádu, nepřijetí písemného slibu, zamítnutí návrhu na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka a návrhu na nahrazení vazby uložením předběžného opatření spočívajícím v zákazu vycestování. Stěžovatel i státní zástupce se vzdali práva stížnosti a usnesení téhož dne nabylo právní moci. Obě strany souhlasily s vyhotovením usnesení bez odůvodnění. Ústavní stížnost proto vedlejší účastník považuje za nedůvodnou.
8. Uvedená vyjádření byla zaslána stěžovateli na vědomí.
III.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
9. Proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání na základě usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, SKPV, Odboru obecné kriminality, 8. oddělení, ze dne 25. 4. 2019 č. j. KRPA-244964-255/TČ-2018-000078 pro zvlášť závažný zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku.
10. V návaznosti na návrh obvodní státní zástupkyně pro Prahu 5 na vzetí obviněného (stěžovatele) do vazby se dne 26. 4. 2019 konalo vazební zasedání u obvodního soudu. Ve vazebním zasedání byl stěžovatel za přítomnosti svého obhájce vyslechnut a vyjadřoval se ke své osobě i k předmětu obvinění. Závěrečný návrh státního zástupce mířil k vzetí stěžovatele do vazby z důvodů podle §67 písm. a), b) a c) trestního řádu. Stěžovatel i jeho obhájce navrhli, aby byl stěžovatel propuštěn ze zadržení s tím, že v dané věci nejsou důvody vazby. Následně bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl stěžovatel vzat do vazby podle §68 odst. 1, §73b odst. 1 a §73d odst. 2 trestního řádu, a to z důvodu podle §67 písm. b) trestního řádu se započetím vazby od okamžiku zadržení, podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario soud nepřijal písemný slib obviněného, podle §73 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl návrh na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka a podle §73 odst. 1 písm. d) trestního řádu zamítl návrh na nahrazení vazby uložením předběžného opatření spočívajícího v zákazu vycestování. Státní zástupce i stěžovatel ihned po vyhlášení usnesení po poradě se svým obhájcem podali proti usnesení stížnost, což bylo zaznamenáno do protokolu o vazebním zasedání.
11. Usnesení obvodního soudu ze dne 26. 4. 2019, sp. zn. 37 Nt 1612/2019, bylo písemně odůvodněno tak, že z dosavadních skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že trestní stíhání proti stěžovateli je vedeno důvodně a skutek, který je mu kladen za vinu, je v posuzovanou chvíli přiléhavě právně kvalifikován. Obvodní soud k vazebnímu důvodu podle §67 písm. b) trestního řádu uvedl, že bude nutné vyslechnout zbývající dva spolupachatele a odběratele drog a existuje reálná obava, že by na tyto svědky stěžovatel s ohledem na konspirativní charakter páchané trestné činnosti působil. Obvodní soud se také zabýval existencí vazebního důvodu podle §67 písm. a) a c) trestního řádu, přičemž tyto u stěžovatele neshledal. Stěžovatel má stabilní bydliště, s přítelkyní očekává narození dítěte, pracuje brigádně a dosud nebyl soudně trestán. Ze skutečnosti, že dva ze spolupachatelů zřejmě vycestovali do zahraničí nelze dovozovat stejný úmysl i u stěžovatele.
12. Dne 2. 5. 2019 zaslal obhájce stěžovatele odůvodnění stížnosti proti vzetí do vazby. Soustředil se v něm na zpochybnění aplikovaného vazebního důvodu podle §67 písm. b) trestního řádu.
13. Dne 7. 5. 2019 státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 odůvodnila stížnost proti usnesení obvodního soudu o vzetí stěžovatele do vazby tak, že nesouhlasí se závěrem obvodního soudu, který neakceptoval návrh státního zástupce na vzetí stěžovatele do vazby také podle §67 písm. a) a c) trestního řádu. Předně uvedla, že z realizace trestní věci vyplynulo, že po vypracování znaleckého posudku ohledně množství a kvality zajištěných rostlin konopí a rostlinného materiálu dojde zřejmě ke změně stíhaného deliktního jednání na přísnější právní kvalifikaci podle §283 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. K útěkovému důvodu vazby uvedla, že k útěku dvou spolupachatelů do Kambodži došlo až po realizaci domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor. Spolupachatelé se mezi sebou znají ze společných setkání v podniku X a s ohledem na jejich finanční poměry pro ně není finančně náročné obstarat si letenku do Kambodži a určitou dobu tam žít. K předstižné vazbě zdůraznila, že se jednalo o sofistikovanou trestnou činnost s dělbou jednotlivých funkcí ve vztahu k jednotlivým členům (organizátoři, překupníci, pěstitelé), které se dopouštěli po několik let. S ohledem na zajištěné množství drogy (v jedné z několika pěstíren byl zajištěn rostlinný materiál, z něhož po usušení bude vyrobeno nejméně 4-5 kg drogy) lze stěží uvěřit tvrzení stěžovatele, že vypěstovaná marihuana sloužila pro jeho vlastní potřebu. Z použitých operativně pátracích prostředků vyplývá, že docházelo k distribuci drogy za finanční prostředky. Vybavení průměrné pěstírny by pro pachatele představovalo finančně lehce dostupnou investici.
14. Ze spisového materiálu vyplývá, že odůvodnění stížnosti státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 soud prvního stupně zaslal dne 10. 5. 2019 na vědomí advokátu stěžovatele a téhož dne byl zásilka doručena do jeho datové schránky, kde si ji vyzvedl (doručenka založená k č. l. 89 spisu). Spis byl následně dne 20. 5. 2019 předložen Městskému soudu v Praze.
15. Dne 29. 5. 2019 proběhlo neveřejné zasedání městského soudu, v němž bylo rozhodnuto napadeným usnesením. Městský soud rozhodl, že se usnesení obvodního soudu zrušuje a znovu se rozhoduje tak, že se stěžovatel podle §68 odst. 1 trestního řádu bere do vazby z důvodů podle §67 písm. a), b) a c) trestního řádu se započtením vazby k okamžiku zadržení, podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario se nepřijímá písemný slib obviněného, podle §73 odst. 1 písm. c) trestního řádu se zamítá návrh na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka a podle §73 odst. 1 písm. d) trestního řádu se zamítá návrh na nahrazení vazby uložením předběžného opatření spočívajícího v zákazu vycestování. Stížnost stěžovatele jako nedůvodnou zamítl. Z odůvodnění tohoto usnesení plyne, že městský soud vycházel při svém posouzení z obou podaných stížností, které popisuje.
16. Městský soud se v podstatě ztotožnil s odůvodněním obvodního soudu k existenci důvodu vazby podle §67 písm. b) trestního řádu, tj. k vazbě koluzní, přičemž ověřil, že tento důvod vazby stále trvá. Z odůvodnění usnesení dále plyne, že městský soud shledal, že u stěžovatele jsou dány také vazební důvody podle §67 písm. a) a c) trestního řádu, tj. důvody vazby útěkové a předstižné. Pro tento závěr svědčí podle názoru soudu celá řada skutečností. Mezi ně patří následující. Stěžovatel nesdělil jako místo k doručování adresu, kde se skutečně zdržoval. Za výrazně zpochybněnou považuje soud věrohodnost jeho tvrzeného překvapení nad vlastní schopností získat při prvním pokusu hned několik kilogramů kvalitní marihuany zvláště v kontextu celoroční spotřeby energie, která byla fakturována na jeho adresu. S ohledem na fakt, že stěžovatel nebyl schopen doložit žádný legální zdroj příjmů při prokazatelných nákladech na bydlení, vyživovací povinnosti k nezletilému synovi i družce ve vysokém stadiu těhotenství, soud považoval hrozbu pokračování ve velmi výnosné trestné činnosti jako reálnou. Zjištění, že stěžovatel není na místo výkonu práce bez dalšího vázán, k území ČR jej nepoutá ani žádný nemovitý majetek, jeho dosavadní způsob obživy mu umožňuje přenést aktivity i rodinný život mimo území ČR i mimo dosah orgánů činných v trestním řízení, pak podle názoru soudu zesiluje obavu z útěku.
17. Stěžovatel v ústavní stížnosti doplnil, že státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze mu sdělila, že uplynutím zákonné lhůty dne 24. 7. 2019 skončil důvod vazby podle §67 písm. b) trestního řádu. Zároveň však, že důvody vazby podle §67 písm. a) a c) trestního řádu i nadále trvají.
IV.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
18. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
19. Ústavní soud nevyhodnotil jako protiústavní postup městského soudu, který napadeným usnesením na základě stížnosti státní zástupkyně zrušil usnesení obvodního soudu a sám rozhodl tak, že stěžovatele vzal do vazby z důvodů §67 písm. a), b) i c) trestního řádu, a to v neveřejném zasedání. Podle §232 trestního řádu rozhoduje soud ve veřejném zasedání tam, kde to zákon vysloveně stanoví, přičemž v souvislosti s řízením o stížnosti takový pokyn zákonem dán není. Nadřízený soud pak o stížnosti rozhoduje v souladu s ustanoveními §147 a násl. trestního řádu, kde je zakotvena i možnost, aby stížnostní orgán ve věci rozhodl sám. V daném případě pak navíc napadené usnesení městského soudu nevykazuje znaky překvapivosti, jak uvádí stěžovatel. Ze spisového materiálu totiž jednoznačně vyplývá, že stěžovatel byl seznámen s obsahem návrhu státní zástupkyně při vazebním zasedání, na jehož závěr státní zástupkyně podala přímo do protokolu stížnost proti usnesení soudu prvního stupně. Soud prvního stupně mu následně doručil i odůvodnění stížnosti státní zástupkyně, v němž na svém původním návrhu setrvala. Stěžovatel měl dostatečný časový prostor zaslat soudu své vyjádření ke stížnosti, pokud by měl v úmyslu rozšířit svou argumentaci nad rámec toho, co zaznělo ve vazebním zasedání provedeném soudem prvního stupně. Mohl rovněž podat žádost o konání vazebního zasedání. Tento procesní prostor však stěžovatel nevyužil. Ústavní soud proto konstatuje, že v dané situaci nebylo z hlediska respektování práva stěžovatele na soudní ochranu nezbytné nařizovat veřejné zasedání. Ústavní soud neshledal žádnou ústavněprávně relevantní vadu ani ve skutkových a právních závěrech městského soudu, na nichž bylo založeno napadené usnesení.
20. Namítá-li stěžovatel, že stížnostní soudy, které o vazbě rozhodnou v neprospěch obviněných, by měly vždy konat vazební zasedání, Ústavní soud s jeho názorem nesouhlasí. Odkazuje přitom na svůj závěr vyslovený v nálezu sp. zn. I. ÚS 2942/13, podle něhož by pak bylo nutné konat veřejné zasedání vždy, když prvoinstanční soud rozhodne o propuštění obviněného na svobodu, neboť ve všech těchto případech zákon předpokládá, že po splnění příslušných podmínek může dojít i k opačnému rozhodnutí. Stanovisko stěžovatele nelze potvrdit ani restriktivním výkladem podmínek uvedených v §73d odst. 3 trestního řádu, po jejichž splnění není třeba konat vazební zasedání. V posuzovaném případě byl stěžovatel k vazbě vyslechnut soudem prvního stupně při vazebním zasedání konaném dne 26. 4. 2019 a městský soud rozhodl o stížnosti dne 20. 5. 2019, tedy ve lhůtě podle §73d odst. 3 písm. b) trestního řádu.
21. Do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění známých v době rozhodování obecných soudů jako orgánů činných v trestním řízení o vazbě se cítí být Ústavní soud oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky. Pochybení obdobného charakteru, které by odůvodňovalo jeho zásah, však v posuzované věci neshledal.
22. K námitce týkající se opomenutí soudu prvního stupně rozhodnout o navrhovaném nahrazení vazby zárukou důvěryhodné osoby se Ústavní soud ztotožňuje se stanoviskem městského státního zastupitelství v jeho vyjádření k ústavní stížnosti, které koresponduje s obsahem spisového materiálu (č. l. 31 verte spisu). Lze jen dodat, že tuto výtku bylo namístě předně uplatnit v rámci stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně.
V.
Závěr
23. Omezení osobní svobody stěžovatele napadeným rozhodnutím se s ohledem na výše uvedené v daném případě jeví jako proporcionální, neporušující základní práva stěžovatele. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu