ECLI:CZ:US:2019:1.US.2409.18.1
sp. zn. I. ÚS 2409/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti ŽIVO, spol. s r. o., se sídlem Debřská 2, Kosmonosy, zastoupené JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 2, Praha 10, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2018 č. j. 9 As 125/2018-19, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž byla odmítnuta kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2018 č. j. 46 A 112/2017-69. Stěžovatelka tvrdí, že uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu kasačního soudu, který odmítl kasační stížnost z formalistických důvodů pro nedostatky stěžovatelkou předložené plné moci.
Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se kasační stížností domáhala zrušení výše citovaného usnesení Krajského soudu v Praze, kterým bylo zastaveno řízení o její žalobě, neboť nezaplatila v soudem stanovené lhůtě soudní poplatek. Kasační stížnost byla podána dne 27. 3. 2018 u krajského soudu prostřednictvím advokáta JUDr. Emila Flegela. Ke kasační stížnosti byla přiložena plná moc, kterou stěžovatelka zmocnila advokáta k jejímu podání. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka zmocnila advokáta výlučně k podání kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud ji usnesením ze dne 11. 4. 2018 č. j. 9 As 125/2018-10 vyzval, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení buďto předložila plnou moc udělenou jí advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo ve stejné lhůtě prokázala, že její zaměstnanec nebo člen, který za ni jedná nebo ji zastupuje, má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie, a to předložením kopie vysokoškolského diplomu o takovém vzdělání a předložením pověření k zastupování a jednání před Nejvyšším správním soudem. Stěžovatelka přes výzvu kasačního soudu nedoložila splnění podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto její kasační stížnost odmítl bez věcného projednání podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Stěžovatelka se v ústavní stížnosti předně dovolává - jakožto ústavněprávního argumentu - porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, jež zaručuje právo každého domáhat se svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo stěžovatelce však upřeno nebylo potud, že se jí dostalo náležitého postavení účastníka řízení, proti rozhodnutí krajského soudu jí byla k dispozici kasační stížnost, kterou využila. Nejvyšší správní soud postupoval v souladu se soudním řádem správním, když vyzval stěžovatelku k doplnění kasační stížnosti a poučil ji o následcích nevyhovění této výzvě. Ústavní soud ověřil, že citované usnesení bylo nejprve doručeno JUDr. Flegelovi, a to dne 23. 4. 2018. Na výzvu však nijak nereagoval. Dne 9. 5. 2018 bylo usnesení doručeno také stěžovatelce, která přípisem z téhož dne soudu sdělila, že ji zastupuje JUDr. Flegel. Ani ona však kasačnímu soudu nepředložila řádnou plnou moc zmocňující JUDr. Flegela nebo jiného advokáta k zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a dospěl k závěru, že pro odmítnutí kasační stížnosti byly splněny zákonem stanovené podmínky. Ústavní soud ověřil, že Nejvyšší správní soud v dané věci postupoval podle §105 odst. 2, §106 odst. 3, §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. V daném případě byly podmínky hypotézy zakotvené v citovaných ustanoveních soudního řádu správního splněny, neboť stěžovatelka kasační stížnost ve stanovené lhůtě nedoplnila a nedoložila plnou moc udělenou jí advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Z ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. vyplývá, že stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Z daného ustanovení lze podle Ústavního soudu dovodit, že povinného zastoupení není třeba k sepsání kasační stížnosti, nýbrž k zastoupení v řízení o tomto opravném prostředku. Pojem zastoupení je pojmem širšího rozsahu než pouhé sepsání podání, jakkoliv mnohdy aktivní účast zástupce stěžovatele v řízení o kasační stížnosti prakticky končí právě tímto úkonem nebo jeho doplněním. V tomto ohledu se úprava povinného zastoupení liší od platné úpravy v civilním dovolacím řízení, kde musí být dovolání (srov. §241 odst. 4 o. s. ř.) sepsáno advokátem či notářem, nemá-li dovolatel (fyzická osoba) sám potřebné právnické vzdělání, nebo je právnickou osobou (včetně státu či územního samosprávného celku).
Ústavní soud též přihlédl k tomu, že Nejvyšší správní soud v posuzované věci vycházel ze své ustálené judikatury k ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2003 sp. zn. 4 Azs 32/2003-46, publ. pod č. 185/2004 ve Sb. NSS), z níž vyplývá, že stěžovatel, u něhož neplatí výjimka uvedená v §105 odst. 2 s. ř. s., část věty za středníkem, musí být zastoupen advokátem pro celé řízení o kasační stížnosti. Zastoupení advokátem na základě plné moci, která je omezena pouze na sepsání kasační stížnosti a na její podání, nesplňuje požadavek povinného zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační stížnosti. Nejvyššímu správnímu soudu pak nelze - z pohledu ústavní konformity jeho rozhodnutí - vytýkat, že kasační stížnost odmítl.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu