ECLI:CZ:US:2019:1.US.241.18.1
sp. zn. I. ÚS 241/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Vladimíra Sládečka a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti PON Praha a. s., se sídlem Václavské nám. 808/66, Praha 1, zastoupené JUDr. Miroslavem Koreckým, advokátem, se sídlem Glinkova 1659/14, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2017 č. j. 16 Co 309/2017-118, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a předchozí průběh řízení
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 19. ledna 2018, stěžovatelka podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2017 č. j. 16 Co 309/2017-118, konkrétně výroku pod bodem II., kterým bylo rozhodnuto tak, že stěžovatelka (oprávněná) je povinna zaplatit bývalé manželce povinného JUDr. Petra Loudy náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 128 028 Kč. Stěžovatelka namítala, že napadeným výrokem bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu podané stížnosti a spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 68 EXE 2026/2016 vyplývá, že k návrhu oprávněné stěžovatelky byla dne 2. června 2016 zahájena exekuce na majetek povinného a jejím provedením byl pověřen Mgr. Jan Beneš, soudní exekutor, který vydal exekuční příkaz ze dne 22. června 2016 sp. zn. 191 EX 5184/16 k vymožení pohledávky stěžovatelky ve výši 20 000 000 Kč s přísl., provedením exekuce prodejem nemovitých věcí ve výroku uvedených. Bývalá manželka povinného podala návrh na odklad exekuce a návrh na částečné zastavení exekuce, pokud je vedena prodejem ve výroku specifikované bytové jednotky spolu s podílem na společných částech budovy a pozemcích. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 17. května 2017 č. j. 68 EXE 2026/2016-60 oba návrhy zamítl. Bývalá manželka povinného napadla rozhodnutí obvodního soudu odvoláním, a to do všech jeho výroků.
3. Městský soud v Praze usnesením, napadeným ústavní stížností, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se exekuce vedená prodejem předmětné bytové jednotky, zastavuje (výrok I.). Dále městský soud uložil stěžovatelce povinnost zaplatit bývalé manželce povinného náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 128 028 Kč (výrok II.) a rozhodl, že povinnému se vůči stěžovatelce náhrada nákladů této fáze řízení nepřiznává (výrok III.).
4. Stěžovatelka proti druhému výroku rozhodnutí městského soudu podala ústavní stížnost a současně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. května 2018 č. j. 20 Cdo 973/2018-183 podané dovolání odmítl s tím, že městský soud se dovoláním napadeným rozhodnutím neodchýlil od ustálené soudní praxe dovolacího soudu.
5. Proti rozhodnutí odvolacího i dovolacího soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost. Ústavní soud usnesením ze dne 4. září 2018 sp. zn. III. ÚS 2580/18 podanou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že právní zástupce bývalé manželky povinného sice správně požadoval odměnu za čtyři úkony právní služby, avšak z nesprávné, podstatně vyšší tarifní hodnoty. Odměna za jednotlivé úkony byla vypočtena z tarifní hodnoty 20 000 000 Kč a podle názoru stěžovatelky měla být vzhledem k tomu, že předmět řízení se týkal pouze částečného zastavení exekuce vedené prodejem bytové jednotky, za tarifní hodnotu považována hodnota předmětného bytu, a to buď skutečná cena dosažená dražbou 3 940 000 Kč, nebo cena stanovená znaleckým posudkem 3 135 000 Kč, jenž je součástí spisu. Stěžovatelka má proto za to, že pokud soud určil výši náhrady nákladů z tarifní hodnoty 20 000 000 Kč, jednoznačně tím porušil ustanovení advokátního tarifu, rovnost účastníků v řízení, právo na spravedlivý proces a zasáhl do majetkové sféry stěžovatelky, která byla nucena nesprávně stanovenou náhradu nákladů řízení zaplatit.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu). Bylo tak možné přistoupit k jejímu věcnému projednání.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud po přezkoumání výroku II. napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení základních práv stěžovatelky a po zvážení všech konkrétních okolností případu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadená rozhodnutí byla náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněna a zda zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudů.
10. K problematice nákladů řízení se Ústavní soud staví rezervovaně a podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu, ačkoli může mít citelné dopady do majetkové sféry účastníků řízení. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Na druhé straně je však třeba mít na zřeteli, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí celého soudního procesu, kdy výrok o nákladech řízení musí korespondovat s výsledkem řízení ve věci samé s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu. Otázka náhrady nákladů řízení tak může nabýt ústavněprávní dimenzi v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole. Takovéhoto extrémního vykročení ze zákonem stanovených pravidel či svévolné interpretace či aplikace zákona se však městský soud ve svém rozhodnutí nedopustil.
11. Zásah do práva na spravedlivý proces a do práva vlastnit majetek, jichž se stěžovatelka dovolává, shledán nebyl. Stěžovatelka v ústavní stížnosti žádný mimořádně významný dopad do majetkových poměrů v ústavní stížnosti netvrdí. Podstatu ústavní stížnosti pak tvoří polemika s rozhodnutím odvolacího soudu o uložené povinnosti zaplatit bývalé manželce povinného náklady řízení před soudy obou stupňů, která ústavněprávní roviny nedosahuje. Stěžovatelka přitom zcela opomíjí, že předmětem řízení u soudu prvního stupně i soudu odvolacího bylo i řízení o návrhu stěžovatelky na odklad exekuce. Za situace, kdy bývalá manželka povinného v posuzované věci současně navrhovala odklad exekuce a podané odvolání směřovalo proti všem výrokům soudu prvního stupně, tudíž i odkladu exekuce, odvolací soud vycházel z tarifní hodnoty pro výpočet odměny advokáta z částky 20 000 000 Kč. Argumentace stěžovatelky tak není ničím jiným, než jejím nesouhlasem se závěry učiněnými odvolacím soudem, založenými na aplikaci podústavního práva.
12. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu