ECLI:CZ:US:2019:1.US.2416.19.1
sp. zn. I. ÚS 2416/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti obchodní firmy GLOBAL CARE s. r. o., se sídlem Koněvova 2660/141, Praha 3, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem, se sídlem Jankovcova 1518/2, Praha 7, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. května 2019 č. j. 14 C 80/2019-14, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla dne 25. července 2019 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, kterou se domáhala zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. května 2019 č. j. 14 C 80/2019-14. Stěžovatelka namítala, že napadeným rozhodnutím, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. dubna 2019 č. j. 14 C 80/2019-10, jímž byla stěžovatelka vyzvána asistentkou soudce, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení doplnila svou žalobu o srozumitelný, úplný a určitý petit, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V předmětné věci ústavní stížnost stěžovatelky náležitosti tohoto zákona nesplňovala.
3. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3). Ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [srov. nález ze dne 30. listopadu 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s čl. 4 Ústavy, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů. Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů.
4. V posuzované věci napadá stěžovatelka rozhodnutí obvodního soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení asistentky soudce obsahující výzvu k doplnění žalobního petitu. Jde tedy o rozhodnutí procesního charakteru, kterým se řízení ve věci samé nekončí a kterým stěžovatelce nemohla být způsobena žádná újma. V tuto chvíli je tedy podání ústavní stížnosti předčasné.
5. Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2019
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj