ECLI:CZ:US:2019:1.US.2468.19.1
sp. zn. I. ÚS 2468/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Evou Čapkovou, advokátkou se sídlem Pod Stárkou 99/8, 140 00 Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 1085/2019-419 ze dne 30. 4. 2019, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 20 Co 274/2018-368 ze dne 14. 11. 2018 a rozsudku Okresního soudu v Berouně č. j. 6 C 314/2016-318 ze dne 9. 5. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi bylo porušeno především stěžovatelovo základní právo na ochranu vlastnictví a zaručení dědění garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně č. j. 6 C 314/2016-318 ze dne 9. 5. 2018 bylo určeno, že stěžovatel je vlastníkem části pozemku parc. č. X1, o výměře 256 m2, nově označeného jako pozemek parc. č. X2 v geometrickém plánu Ing. Miloše Voničky ze dne 20. 1. 2015, č. 2625/2015, který je nedílnou součástí rozsudku, a části pozemku parc. č. X1, o výměře 3 m2, nově označeného jako pozemek parc. č. X3 ve shora citovaném geometrickém plánu, obou zapsaných na LV č. X4 pro k. ú. Beroun, obec B., u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Beroun, a to v rozsahu ideální jedné poloviny předmětných nemovitostí (výrok I.). Soud prvního stupně dále zamítl žalobu v části, jíž se stěžovatel domáhal určení, že je vlastníkem i zbývající ideální jedné poloviny nemovitostí (výrok II.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem č. j. 20 Co 274/2018-368 ze dne 14. 11. 2018 rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost a zároveň Nejvyšší soud uložil stěžovateli zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení. Stěžovatel obecným soudům - stručně řečeno - vytýká zejména to, že v řízení ignorovaly posouzení otázky dobrých mravů, čímž bylo zasaženo do jeho vlastnického práva; Nejvyššímu soudu pak vytýká formalistický postup při posouzení jeho dovolání.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podstatnou se v nyní posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatel v dovolání řádně nevymezil předpoklady jeho přípustnosti podle §241a odst. 2 o. s. ř., což je však jeho obligatorní náležitostí. Nejvyšší soud ve svém odmítavém usnesení odkazem na ustanovení §237 a §241a odst. 1. až odst. 3. o. s. ř. připomněl podmínky a důvody přípustnosti dovolání a zdůraznil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. V tomto kontextu pak odkázal na stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017.
Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 30. 4. 2019, č. j. 22 Cdo 1085/2019-419, srozumitelně a náležitě odůvodnil, proč odmítl stěžovatelovo dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř., když stěžovatel v dovolání řádně nevymezil předpoklady jeho přípustnosti podle §241a odst. 2 o. s. ř., což je však jeho obligatorní náležitostí. Proto nelze v jeho postupu spatřovat zásah do stěžovatelova práva na soudní či jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, odmítl-li jeho dovolání pro tuto vadu. Proto ústavní stížnost v části směřující proti citovanému usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho sjednocujícímu stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017, podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti podle §241a odst. 2 o. s. ř., není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny. Dlužno dodat, že Nejvyšší soud se nad rámec svého odmítavého usnesení vypořádal i s některými dalšími námitkami stěžovatele předestřenými v dovolání (např. vydržením a dobrou vírou stěžovatele), čímž dostál ústavněprávnímu požadavku na náležité odůvodnění svého rozhodnutí vyplývajícího z kautel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny).
Pokud jde o rozsudek Okresního soudu v Berouně č. j. 6 C 314/2016-318 ze dne 9. 5. 2018 a rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 20 Co 274/2018-368 ze dne 14. 11. 2018, v citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Proto ve vztahu k těmto rozhodnutím Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelovu návrhu na přiznání nákladů právního zastoupení Ústavní soud nevyhověl, neboť v důsledku odmítnutí ústavní stížnosti k tomu nebyly splněny podmínky podle §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; přičemž o tomto návrhu již nerozhodoval samostatným výrokem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu