ECLI:CZ:US:2019:1.US.251.19.1
sp. zn. I. ÚS 251/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ivety Ekartové, zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická č. 1659/4, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2019 č. j. 16 Co 425/2018-269 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 12. 2018 č. j. 31 C 130/2017-261, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Z obsahu napadených usnesení a ústavní stížnosti se podává, že rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku řízení o odvolání stěžovatelky proti rozsudku ze dne 13. 4. 2018 č. j. 31C 130/2017-198, kterým bylo částečně (v částce 648 000 Kč) vyhověno její žalobě o náhradu škody a ohledně částky 702 000 Kč byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Zastavení řízení předcházela rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, kterými nebylo vyhověno žádosti o osvobození od soudních poplatků a výzva k zaplacení soudního poplatku spolu s poučením, že nebude-li zaplacen, bude řízení zastaveno.
Stěžovatelka uvádí, že nepodala dovolání, neboť by se jednalo o formální využití opravného prostředku, kdy by soud opět požadoval zaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka vyjadřuje přesvědčení, že zrušení věcné výjimky z povinnosti k hrazení soudního poplatku za žaloby podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a nastolení stavu, kdy za žalobu, odvolání a dovolání je vybírán soudní poplatek je protiústavní. Stát sám pro sebe vytvořil privilegované postavení, přičemž osoba, která byla poškozena samotným státem je povinna platit státu za posouzení své kauzy tímto státem.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
V projednávané věci je v souladu s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu posledním procesním prostředkem, který stěžovatelce zákon k ochraně jejího práva poskytuje, dovolání. O této skutečnosti také byla odvolacím soudem řádně poučena.
Pouhá skutečnost, že stěžovatelka nesouhlasí se stávající právní konstrukcí poplatkové povinnosti a nadále se odmítá poplatkové povinnosti podrobit, nemůže sama o sobě založit individuální výjimku ze zákona o Ústavním soudu, který jednoznačně v citovaném ustanovení vyžaduje vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ústavní stížnost podala bezprostředně po doručení rozhodnutí městského soudu, tedy v době trvání lhůty pro podání dovolání, nelze ani posuzovat její úvahu o přesahu vlastních zájmů.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2019
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj