ECLI:CZ:US:2019:1.US.2593.19.1
sp. zn. I. ÚS 2593/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Miroslava Vobeckého, zastoupeného JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem Gutova 3297/4, Praha 10, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2019 č. j. 4 As 246/2019-23, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení výroku I v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž bylo zastaveno řízení o jeho kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2019 č. j. 1 A 82/2018-36. Stěžovatel tvrdí, že uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 4 Ústavy. K tomu mělo podle stěžovatele dojít v důsledku nesprávného postupu kasačního soudu, který zastavil řízení o jeho kasační stížnosti z důvodu opožděného zaplacení soudního poplatku. Stěžovatel má za to, že Nejvyšší správní soud zastavil řízení o stěžovatelem včas podané kasační stížnosti v rozporu se zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "zákon o soudních poplatcích"). Dále navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost výroku I napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze výše citovaným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 4. 9. 2018 č. j. PPR-24327-3/ČJ-2018-990420. Stěžovatel proti tomuto rozsudku podal včasnou kasační stížnost. Vzhledem k tomu, že neuhradil soudní poplatek současně s podáním žaloby, Nejvyšší správní soud jej usnesením ze dne 11. 6. 2019 č. j. 4 As 246/2019-12 vyzval, aby tak podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích učinil do 15 dní ode dne doručení tohoto usnesení. Usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatele dne 13. 6. 2019, lhůta k zaplacení soudního poplatku tak uplynula dne 28. 6. 2019. Stěžovatel zaplatil soudní poplatek až dne 2. 7. 2019. Vzhledem k tomu, že stěžovatel zaplatil soudní poplatek až po skončení stanovené lhůty, kasační soud napadeným usnesením řízení zastavil (výrok I) podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona a §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Kasační soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok II) a že se soudní poplatek ve výši 5 000 Kč vrací stěžovateli (výrok III).
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že pro zastavení řízení o kasační stížnosti byly splněny zákonem stanovené podmínky. Není porušením práva na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 Listiny, zastaví-li soud řízení, bylo-li řádně zjištěno a odůvodněno, že pro takový postup jsou splněny podmínky.
Ústavní soud nezjistil žádná pochybení Nejvyššího správního soudu, pro která by měl zrušit jeho rozhodnutí. Kasační soud své závěry srozumitelně a logicky odůvodnil. Z §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. V daném případě byly podmínky uvedené v citovaném ustanovení v řízení před kasačním soudem splněny, neboť stěžovatel soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil. Nejvyššímu správnímu soudu pak nelze - z pohledu ústavní konformity jeho rozhodnutí - vytýkat, že řízení o kasační stížnosti zastavil.
Povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a proto bylo na stěžovateli, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržel a své povinnosti splnil (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1286/16).
K tomu Ústavní soud dodává, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a stěžovateli v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání kasační stížnosti. Pokud tak neučiní, a to dokonce ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým důsledkem jeho pasivity.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Co se týče návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti výroku I napadeného usnesení podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, pak takový postup by byl možný pouze, pokud by Ústavní soud ústavní stížnost přijal. Takový návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3291/15). Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu