ECLI:CZ:US:2019:1.US.263.19.1
sp. zn. I. ÚS 263/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. R., zastoupeného JUDr. Miloslavem Moravcem, Třebanická 177/6, Praha 4 - Cholupice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 6. 2018, č. j. 3 To 50/2018-248, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, č. j. 6 Tdo 1299/2018-37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 22. 1. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost splňuje náležitosti dané zákonem o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 30. 10. 2017, č. j. 7 T 34/2017-209, uznán vinným z přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. z. Deliktního jednání se měl ve zkratce dopustit tím, že dne 3. 9. 2016 porušil obecnou prevenční povinnost podle §2900 občanského zákoníku předcházet vzniku škody a dostatečně nezabezpečil svého psa, kterého nechal uvázaného na laně, které bylo natažené přes celý dvůr jeho domu v osadě J., čímž měl pes po tomto dvoře zcela volný pohyb, zejména pak v prostoru přístupu ke vchodu do domu, a to přestože věděl, že za ním přijde na návštěvu jeho synovec společně se svým synem a rovněž věděl, že pes je agresivní povahy a v minulosti již opakovaně napadl člověka. Následkem toho pak v době, kdy synovec stěžovatele se svým synem nahlédli do dvora vraty, které nechal stěžovatel otevřené dokořán, a když zde neviděli žádného psa, vstoupili do dvora a přecházeli dvůr, byli tímto psem oba napadeni, když pes vyběhl ze sklepa domu a na oba opakovaně zaútočil, čímž oběma způsobil újmu na zdraví. Za uvedené jednání byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř měsíců, přičemž výkon trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Současně mu byl uložen trest propadnutí věci (psa) a rovněž mu byla uložena povinnost k náhradě škody.
K odvolání stěžovatele, jeho dcery a státní zástupkyně Krajský soud v Českých Budějovicích částečně zrušil rozsudek nalézacího soudu, a to ve výroku o trestu propadnutí věci. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Následně podané dovolání bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl řadu skutkových tvrzení, jimiž se snažil zpochybnit závěry obecných soudů. Poukázal především na skutečnost, že poškození si počínali lehkovážně, pokud věděli, že stěžovatel chová psa určeného k ochraně své osoby a svého majetku a i přesto vstoupili do dvora, v jehož rozsahu se pes pohyboval - byť uvázán na laně. Dále stěžovatel namítl, že se měl s poškozenými setkat u rybníka, nikoliv doma. Nemohl tak předvídat, že jej poškození navštíví přímo doma a nevěděl, že má psa před jejich příchodem ještě lépe zajistit.
Stěžovatel má za to, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.
Stěžovatel v ústavní stížnosti nepředložil žádnou novou argumentaci, která nebyla předmětem předchozího přezkumu obecných soudů a která by svědčila o zkrácení stěžovatele v jeho zaručených právech. Stěžovateli nebyla v řízení upřena možnost domáhat se svých práv u nestranného a nezávislého soudu (čl. 36 Listiny) ani možnost předkládat návrhy a vyjadřovat se ke všem provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny). Soudy na základě provedených důkazů učinily jiné skutkové závěry, než jaké odpovídají představám stěžovatele, svá rozhodnutí však podrobně a přesvědčivě odůvodnily - jejich odlišné závěry nelze považovat bez dalšího za porušení práva na rovnost (čl. 37 odst. 3 Listiny). Stěžovatel nebyl zbaven ani práva na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny), které neznamená, že každá obhajoba bude bezvýhradně akceptována.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu