ECLI:CZ:US:2019:1.US.2799.19.1
sp. zn. I. ÚS 2799/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti ZONAS a. s., se sídlem Horní náměstí 14/17, 779 00 Olomouc, zastoupené Petrem Machálkem, advokátem se sídlem Pivovarská 8/58, 682 01 Vyškov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 To 54/2018-5814 ze dne 11. 4. 2019 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 10 T 1/2013-5650 ze dne 20. 6. 2018 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně rozhodl o vině a trestu obžalovaných v trestní věci týkající se trestné činnosti spáchané v souvislosti s řízením o udělení licence na výrobu elektřiny pro fotovoltaickou elektrárnu. Součástí tohoto rozsudku je i výrok o uložení ochranného opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to peněžité částky ve výši 12 044 707 Kč, která byla v přípravném řízení zajištěna na v rozsudku blíže specifikovaném bankovním účtu někdejší obchodní společnosti FVE 28 s.r.o., jež zanikla fúzí s přechodem jejího jmění na stěžovatelku. Ta se tak také stala majitelem účtu, na kterém byly předmětné finanční prostředky zajištěny. Odvolání stěžovatelky proti tomuto rozsudku Vrchní soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením zamítl.
Proti rozhodnutím soudů v části týkající se ochranného opatření brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla věcnou nesprávnost, nezákonnost a nepřezkoumatelnost příslušného výroku rozsudku krajského soudu. Ten dle jejího názoru nijak nevysvětlil, z čeho dovodil, že prostředky na předmětném bankovním účtu jsou výnosem z trestné činnosti, ani jak dospěl k závěru o jejich konkrétní výši. K tomu bylo ochranné opatření uloženo již neexistujícímu subjektu. Vrchní soud pak dle stěžovatelky pochybil tím, že takto předestřenou argumentaci patřičným způsobem nevypořádal. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti přiblížila.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v rozhodnutích soudů žádný extrémní exces či jiné závažné pochybení neshledal. Ústavní stížnost je fakticky jen opakováním odvolacích námitek, s nimiž se vrchní soud v napadeném usnesení dostatečně vypořádal. K tvrzení stěžovatelky o označení subjektu, jemuž jsou finanční prostředky zabírány, vrchní soud dle názoru Ústavního soudu přiléhavě poznamenal, že dikce výroku nesvědčí o tom, že by obchodní společnost FVE 28 s.r.o. byla tím subjektem, vůči němuž ochranné opatření směřuje. Tato společnost je ve výroku uvedena jako majitelka bankovního účtu v době realizace zajištění peněžních prostředků, přičemž samotný účet je jednoznačně a nezaměnitelně specifikován číslem a bankou, u níž je veden. Vrchní soud stěžovatelce rovněž vysvětlil, na základě čeho krajský soud dospěl k závěru o zabrání peněžních prostředků v konkrétní výši, jakož i proč v daném případě nebylo zapotřebí zkoumat původ zajištěných prostředků (ve smyslu jednotlivých plateb ve prospěch daného bankovního účtu). Vrchní soud též ozřejmil, co měl krajský soud na mysli, když v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že se neztotožňuje s provedeným zajištěním. Krajský soud totiž jen zjevně nesouhlasil s nedostatečnou výší původně zajištěných finančních prostředků, která se zdaleka neblíží výši, resp. rozsahu škody, k níž v důsledku trestné činnosti došlo. Stěžovatelka tyto konkrétní, logicky a srozumitelně formulované úvahy vrchního soudu v ústavní stížnosti sama nevyvrací, jen je naříká v ryze obecné rovině. Tomu ovšem nutně odpovídá i míra odezvy Ústavního soudu na ně, která tak může být pojata rovněž pouze v obecné poloze.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. října 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu