ECLI:CZ:US:2019:1.US.2853.18.1
sp. zn. I. ÚS 2853/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného JUDr. Pavlem Trnkou, advokátem se sídlem Apolinářská 6, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 101 Co 225/2018-1100 ze dne 23. 7. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhal se stěžovatel zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále též "krajský soud"). Tímto rozhodnutím krajský soud k odvolání stěžovatele potvrdil usnesení Okresního soudu Praha - západ (dále též "okresní soud") č. j. 11 Nc 75/2015-1042 ze dne 23. 5. 2018, jímž byl nezletilému K. a nezletilé A. (dětem stěžovatele) k hájení jejich práv v řízení o úpravě styku jmenován opatrovník - Městská část Praha 6.
V ústavní stížnosti stěžovatel s popsaným postupem obecných soudů nesouhlasil, maje za to, že k ustanovení opatrovníka nezletilým bylo možno přistoupit až poté, co bude rozhodnuto o jeho námitce místní nepříslušnosti Okresního soudu Praha - západ, kterou v předmětném řízení řádně uplatnil. Pakliže krajský soud toto pochybení nenapravil, porušil dle stěžovatele jeho právo na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud zvážil námitky stěžovatele z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud nemohl přisvědčit názoru stěžovatele, podle něhož krajský soud tím, že aproboval rozhodnutí vydané soudem, o jehož místní příslušnosti panovaly pochybnosti, zasáhl do jeho práva na zákonného soudce. Dle náhledu Ústavního soudu stěžovatelem podaná námitka místní nepříslušnosti nebránila dotčenému okresnímu soudu v tom, aby nezletilým pro dané řízení jmenoval kolizního opatrovníka. Naopak, takový krok se jevil nezbytným vzhledem k tomu, že nezletilí jakožto účastníci řízení mají právo se k otázce místní příslušnosti soudu vyjádřit, a to prostřednictvím nezávislého zástupce, kteroužto úlohu plní právě kolizní opatrovník.
Jelikož tedy Ústavní soud nezjistil v postupu krajského soudu stěžovatelem tvrzené ani žádné jiné pochybení ústavně právního rozměru, přistoupil k aplikaci ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a předložený stížnostní návrh, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. července 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu