ECLI:CZ:US:2019:1.US.2934.18.1
sp. zn. I. ÚS 2934/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Jitky Penzové a 2) Stanislava Sluky, oba zastoupeni JUDr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem Valdštejnská 381/6, 460 01 Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1259/2018-372 ze dne 20. 6. 2018 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 29 Co 150/2017-324 ze dne 19. 10. 2017 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena jejich základní práva garantovaná čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že napadeným rozsudkem krajského soudu byl změněn rozsudek prvoinstančního soudu tak, že byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, v níž se domáhali, aby žalované (Česká republika - Státní pozemkový úřad) byla uložena povinnost bezúplatně převést předmětný pozemek do spoluvlastnictví stěžovatelů (výrok I.). Výrokem II. pak bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti rubrikovanému rozsudku krajského soudu podali stěžovatelé dovolání, které bylo v záhlaví citovaném usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto podle §243c odst. 1 o. s. ř. Stěžovatelé nesouhlasí se závěry obecných soudů a domnívají se, že veřejná nabídka náhradních pozemků a "mechanismus soutěží organizovaných" ze strany žalované neměl dostatečné kvantitativní a kvalitativní parametry.
Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zvážil námitky stěžovatelů z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, přičemž shledal, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že žádné pochybení, které by mohlo zakládat porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů ze strany obecných soudů, zjištěno nebylo. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci na základě dostatečných skutkových zjištění dospěl k závěru, že veřejná nabídka náhradních pozemků podle §11a zákona o půdě byla v případě stěžovatelů dostatečná jak do kvantitativních, tak kvalitativních parametrů, a to i v poměru k hodnotě restitučního nároku ve výši 14 266 Kč, kterým stěžovatelé disponují. V odůvodnění svého rozsudku se náležitě vypořádal s relevantní judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu a své rozhodnutí náležitě odůvodnil, jak vyplývá z kautel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny). Žádný ústavněprávní deficit v tomto ohledu nelze spatřovat ani v odmítavém usnesení dovolacího soudu.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu