ECLI:CZ:US:2019:1.US.2935.19.1
sp. zn. I. ÚS 2935/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti spol. GTL Realities, s. r. o., sídlem Štěrboholská 1434/102a, Praha 10, zastoupené JUDr. Mariánem Kováčikem, advokátem, sídlem Koněvova 1107/54, Praha 3, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2019 č. j. 1 Afs 72/2019-31 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2019 č. j. 6 Af 43/2016-34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 6 Af 43/2016, stěžovatelka se správní žalobou domáhala mimo jiné zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (v řízení před správními soudy v postavení žalovaného) č. j. 10097/16/2100-31461-701942. Jedním z žalobních bodů byla námitka, že podpis tohoto rozhodnutí nebyl řádně datován. S odkazem na §102 odst. 1 daňového řádu stěžovatelka namítala, že údaj o datu podpisu rozhodnutí musí obsahovat samotný text rozhodnutí. Po provedení konverze z digitálního dokumentu prostřednictvím odeslání datové zprávy na Czech Point však údajně rozhodnutí žalovaného není datováno vůbec. Původní, nekonvertovaná verze pak sice obsahuje grafickou značku elektronického podpisu, tím ale údajně podstatnou náležitost rozhodnutí nahradit nelze. Po provedení konverze se navíc musí dokumenty shodovat.
Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu zamítl, přičemž konstatoval, že údaj o datu podpisu je součástí samotného rozhodnutí. Samotné grafické provedení rozhodnutí v zákoně nijak upraveno není a záleží na každém úřadu, jak jej provede.
Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem následnou stěžovatelčinu kasační stížnost zamítl. Podle Nejvyššího správního soudu absence podpisu na písemném vyhotovení správního rozhodnutí, které bylo stěžovatelce doručeno elektronicky, nezpůsobuje nicotnost tohoto rozhodnutí a neuvedení podpisu oprávněné úřední osoby na rozhodnutí, které bylo doručeno do datové schránky, není vadou mající za následek jeho zrušení. Nejvyšší správní soud nadto poznamenal, že poslední stránka rozhodnutí žalovaného obsahuje rámeček s datem podpisu a jménem úřední osoby. Požadavek stěžovatelky, aby bylo datum obsaženo ještě někde jinde, nemá zákonnou oporu. Konečně Nejvyšší správní soud poukázal na to, že zmíněný rámeček není "ověřovací doložkou dokumentu obsaženého v datové zprávě", neboť rozhodnutí žalovaného založené ve správním spisu (případně přiložené k žalobě) není autorizovaně konvertované, nýbrž jde o dokument vytisknutý z datové schránky bez autorizované konverze.
V ústavní stížnosti stěžovatelka opakuje svou argumentaci z řízení před správními soudy a dodává, že argumenty správních soudů se nezakládají na pravdě. Konkrétně stěžovatelka za nepravdivá označuje tvrzení městského soudu, že z obsahu konvertovaného rozhodnutí je patrné, že je u něj uvedeno "Elektronicky podepsáno 24. 3. 2016 Mgr. Barbora Dvořáková ředitel odboru", nepravdivé je údajně i tvrzení městského soudu, že na rozhodnutí "datum podpisu rozhodnutí jako zákonná náležitost uvedeno je".
Podobně, uváděl-li Nejvyšší správní soud, že "rozhodnutí žalovaného založené ve spise (případně přiložené k žalobě) není autorizovaně konvertované (jde o dokument vytisknutý z datové schránky bez autorizované konverze) - stěžovatelčin argument, že ověřovací doložka nemůže nahradit podpis a datum podpisu rozhodnutí, je tak zcela nepřípadný, neboť takový závěr v rozsudku městského soudu vůbec není uveden," pak stěžovatelka namítá, že k žalobě bylo přiloženo rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č. j. 10097/16/2100-31461-701942, které bylo pod pořadovým číslem 85238652-115770-160519130203 převedeno do listinné podoby ze zprávy doručené do datové schránky stěžovatelky prostřednictvím Czech Point. Tento důkaz podle stěžovatelky oba soudy ignorovaly a Nejvyšší soud správní soud dokonce popíral jeho existenci. V této listině tak stěžovatelka spatřuje opomenutý důkaz a v postupu soudů porušení svého práva na spravedlivý proces.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 6 Af 43/2016 Ústavní soud zjistil, že jsou v něm založeny dvě verze předmětného rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č. j. 10097/16/2100-31461-701942. Na č. l. 7 a násl. je založena (patrně) vytištěná kopie dokumentu doručeného do datové schránky stěžovatelky. Tato kopie obsahuje rámeček s digitálním podpisem úřední osoby včetně data podpisu. Ve složce "Přílohy žalobce" je dále založen konvertovaný dokument s ověřovací doložkou. Tento dokument výše zmíněný rámeček s podpisem a datem neobsahuje.
To odpovídá tvrzení stěžovatelky, že se grafická značka "zobrazila pouze v souboru z datové schránky, ale nikoli v listinném dokumentu, který byl převeden z elektronické podoby ... [v] tzv. autorizované konverzi rozhodnutí". Zdá se tedy, že se Nejvyšší správní soud přehlédl, resp. po nahlédnutí do dokumentu založeného na č. l. 7 spisu městského soudu již dále nekontroloval soulad tohoto dokumentu s dokumentem založeným mezi přílohami stěžovatelky. Zcela přesné pak není ani konstatování městského soudu, že z obsahu konvertovaného napadeného rozhodnutí je patrné, že je u něj uvedeno "Elektronicky podepsáno 24. 3. 2016 Mgr. Barbora Dvořáková ředitel odboru". I městský soud pravděpodobně zaměnil dvě různé "verze" (přímo vytištěnou a konvertovanou) předloženého rozhodnutí žalovaného.
Porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv však v těchto dílčích pochybeních - ani v drobném rozdílu mezi konvertovanou a vytištěnou verzí - spatřovat nelze. V prvé řadě je potřeba uvést, že stěžovatelce bylo do datové schránky doručeno rozhodnutí žalovaného obsahující digitální podpis včetně data. Stěžovatelka tak měla k dispozici veškeré údaje o předmětném rozhodnutí, a to i pro účely např. ověření, zda úřední osoba v době podpisu rozhodnutí pracovala pro žalovaného apod. Správní soudy pak stěžovatelce vysvětlily, proč není podstatné, kde přesně se podpis rozhodnutí a datum podpisu nacházejí. Rozhodnutí žalovaného tedy mělo všechny podstatné náležitosti a stěžovatelka je i s těmito náležitostmi měla ve své dispozici.
Veškeré informace o podpisu jsou navíc obsaženy i v ověřovací doložce, ačkoli samotné konvertované rozhodnutí "podpisový rámeček" neobsahuje. Tudíž i ve chvíli, kdy by někdo měl v ruce pouze konvertované rozhodnutí s ověřovací doložkou, měl by k dispozici všechny potřebné údaje. Stěžovatelka v této souvislosti namítá, že se konvertované rozhodnutí musí s originálem zcela shodovat, tato námitka však postrádá ústavní rozměr, nehledě na to, že případné nedostatky v konverzi rozhodnutí nemohou automaticky vést ke zrušení správního rozhodnutí, které samo o sobě žádné nedostatky (natožpak nedostatky ústavněprávní) nevykazuje.
Stěžovatelka namítá opomenutí důkazů, ovšem pro věc bylo vzhledem k povaze stěžovatelčiných námitek v řízení před správními soudy určující, že rozhodnutí žalovaného obsahovalo údaje, o kterých stěžovatelka tvrdila, že je neobsahuje. K tomuto posouzení plně postačovala i kopie rozhodnutí založená na č. l. 7 a násl. spisu městského soudu, z níž správní soudy vycházely. Tvrzené nedostatky v konverzi nebyly v tomto směru významné, a soudy tak ústavněprávně relevantním způsobem nepochybily, pokud - v případě městského soudu - považovaly přímo vytištěnou verzi za verzi konvertovanou, resp. pokud - v případě Nejvyššího správního soudu - přítomnost konvertované verze ve spise přehlédly.
Z uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. října 2019
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu