ECLI:CZ:US:2019:1.US.3023.19.1
sp. zn. I. ÚS 3023/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Lenky Lazurové, zastoupené Mgr. Anetou Eclerovou, advokátkou, se sídlem v Novém Boru, nám. Míru 1, proti výroku V. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 16. dubna 2019 č. j. 36 Co 343/2017-626, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení výroku V. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 16. 4. 2019 č. j. 36 Co 343/2017-626, jímž bylo ve věci vypořádání společného jmění manželů, žalobce Vladimíra Bednáře proti žalované stěžovatelce rozhodnuto o nákladech řízení ve výši 72 360 Kč (za řízení před okresním soudem) a 68 360 Kč (za odvolací řízení); stěžovatelce bylo uloženo, aby je nahradila žalobci.
2. Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedla, že odvolací soud při stanovení náhrady nákladů řízení pochybil, neboť údajně nezavdala příčinu k podání žaloby na vypořádání společného jmění. Deklarovala vůli uzavřít věc smírně, nemohla se však smířit s výší nabízeného vypořádacího podílu. Podle jejího názoru nebylo možno uzavřít, že žalobce byl ve sporu natolik úspěšný, že mu má náležet nárok na náhradu řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění soudního rozhodnutí považuje stěžovatelka za nedostatečné a řízení před soudy obou stupňů trvalo navíc prý zbytečně dlouho. Tímto postupem byl podle mínění stěžovatelky porušen rovněž požadavek právní jistoty a legitimního očekávání.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Již mnohokrát ve své judikatuře Ústavní soud zdůraznil, že není soudem nadřízeným obecným soudům, není vrcholem jejich soustavy ani další přezkumnou instancí; odkazuje zde na svoji konstantní judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů.
4. To platí tím spíše v otázkách, týkajících se náhrady nákladů soudního řízení. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů, s výjimkou jejich zcela svévolného výkladu anebo interpetace, která je v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti. Není možné, aby Ústavní soud podrobně přezkoumával každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů, týkající se nákladů řízení, v zásadě pouze na úrovni podústavního práva. Zásah Ústavního soudu je v této oblasti ve shodě se shora již vysloveným oprávněný pouze v případě zcela mimořádného excesu obecného soudu, ke kterému však v daném případě zjevně nedošlo. Krajský soud v v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci podrobně v odůvodnění svého rozsudku vyložil, proč o nákladech řízení před soudem prvého stupně i před soudem odvolacím rozhodl způsobem, který stěžovatelka napadá. Zohlednil přitom návrhy účastníků v průběhu řízení, přihlédl k výši požadované i skutečně přiznané výše vypořádacího podílu a ke všem dalším podstatným okolnostem věci a provedl přehledný výpočet přiznané částky. Za této situace nepřísluší Ústavnímu soudu tyto závěry podrobně přezkoumávat ani měnit.
5. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu