ECLI:CZ:US:2019:1.US.3240.19.1
sp. zn. I. ÚS 3240/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Římskokatolické farnosti u kostela sv. Bartoloměje Praha - Kyje, se sídlem Prelátská 12, 198 00 Praha 14, zastoupené Jakubem Křížem, advokátem se sídlem Týnská 633/12, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2118/2019-104 ze dne 9. 7. 2019, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 226/2018-82 ze dne 4. 12. 2018 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 10 C 18/2017-54 ze dne 1. 3. 2018 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl žalobu, jíž se stěžovatelka domáhala vydání v tomto rozsudku blíže označeného pozemku v katastrálním území Kyje, obec Praha, do svého vlastnictví, a to nahrazením projevu vůle uzavřít dohodu o vydání dané nemovitosti podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o majetkovém vyrovnání"). K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozhodnutí nalézacího soudu ve věci samé jako věcně správné potvrdil. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením odmítl.
Proti rozhodnutím soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla, že soudy k závěru o neexistenci funkční souvislosti žádaného pozemku s dosavadní církevní stavbou, kostelem sv. Bartoloměje v Praze - Kyjích, dospěly toliko na základě aplikace jazykového výkladu zákona o majetkovém vyrovnání, aniž by byly přihlédly k tomu, že na jejím právním předchůdci byla spáchána majetková křivda a že zájem stěžovatelky na vydání předmětného pozemku se kryje s veřejným zájmem na rozvoji komunitního, kulturního a duchovního života dané lokality. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále rozvedla.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud neshledal, že by se soudy ve svých rozhodnutích dopustily jakéhokoli, natož extrémního excesu nebo jiného vážného pochybení majícího za následek porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Soudy zcela srozumitelně a přesvědčivě odůvodnily, proč funkční souvislost pozemku, o jehož vydání stěžovatelka požádala, s dosavadní nemovitou věcí ve vlastnictví stěžovatelky (tj. výše uvedeným kostelem sv. Bartoloměje v Praze - Kyjích) neexistovala a neexistuje, takže nebyla splněna jedna ze zákonných podmínek pro vydání pozemku. Podstatou argumentace stěžovatelky stran prokázání funkční souvislosti byl jí deklarovaný záměr vybudovat na nově získaném pozemku komunitní centrum s odůvodněním, že kostel sv. Bartoloměje, který v současnosti rovněž plní funkci takového duchovního centra, již kapacitně nedostačuje. Taková argumentace však nemůže vést ke splnění podmínky funkční souvislosti nemovitosti, jež by měla být vydána. Obvodní soud v kontextu judikatury Nejvyššího soudu správně podotkl, že účel užívání v rámci hodnocení funkční souvislosti je dle citovaného ustanovení zákona o majetkovém vyrovnání směřován do rozhodného období v minulosti (popř. současnosti), a nikoliv do budoucna. Totiž výklad zaujatý stěžovatelkou by znamenal, že funkční souvislost by bylo možné založit (vytvořit) až dodatečně, a to fakticky jen na základě jednání oprávněných osob. Nelze si rozumně představit, že by oprávněná osoba mohla žádat o vydání pozemku či jiné nemovité věci s pouhým tvrzením, že by se jí nyní tato nemovitost s ohledem na její záměry "lépe hodila". Je nasnadě, že taková interpretace pojmu funkční souvislosti v zákoně o majetkovém vyrovnání by obecně vedla k nepřípustnému narušení právní jistoty, nehledě na to, že by zásadním způsobem modifikovala zákonodárcem jasně vymezený rozsah církevních restitucí. Ostatně právě pro účely zdárného rozvoje duchovního a hospodářského života církví a náboženských společností stát poskytl finanční náhrady, které tak stěžovatelka může použít k realizaci svých plánů pro účely generování prostředků na svůj provoz.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu