ECLI:CZ:US:2019:1.US.326.19.1
sp. zn. I. ÚS 326/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Jaroslava Dolanského, zastoupeného JUDr. Jaromírem Malým, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Chebská 355/49, proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 20. 7. 2018 č. j. 34 C 219/2017-58 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 12. 2018 č. j. 12 Co 268/2018-195, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v řízení o zaplacení 34 822 Kč s příslušenstvím.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky z titulu náhrady škody. Tuto škodu měl žalovaný stěžovateli způsobit tím, že bez jakéhokoli předchozího pokynu ze strany stěžovatele i kohokoli jiného a v rozporu s přechozím ujednáním s manželkou stěžovatele, odstavil plynový kotel v domě stěžovatele. V důsledku toho došlo k zamrznutí topného tělesa a jeho následnému poškození. O odstavení kotle žalovaný stěžovatele neinformoval a tím mu neumožnil řešit nastalou situaci.
Okresní soud v Sokolově žalobu stěžovatele zamítl a odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že rozsudky soudů obou stupňů porušují jeho základní práva, neboť soudy rozhodly v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Rozhodnutí soudů podle stěžovatele zcela pomíjí hodnocení části důkazů především ve vztahu k návodu na obsluhu a užívání kotle. Vedle toho soudy tvrdí, že stěžovatel měl prevenční povinnost zajistit sám, když zcela pomíjí, že vstup do domu nebyl stěžovateli umožněn, neboť ho zajistila policie. Žalovaný byl podle stěžovatele přizván znalcem ke konzultaci a nikoli k tomu, aby s kotlem manipuloval. Pokud žalovaný kotel vypnul a vyřadil jej tak z provozu, lze toto jednání posuzovat jako exces nad rámec důvodu účasti žalovaného na místě.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Ústavní soud konstatuje, že soudy obou stupňů svá rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnily. Z odůvodnění soudu prvního stupně vyplývá, že základním důkazním materiálem byl vyšetřovací spis Policie ČR, z něhož soud zjistil, že na otravu spalinami z plynového kotle zemřel v domě stěžovatele člověk. Žalovaný byl přítomen vyšetřování jako revizní technik přizvaný znalcem. Podle názoru soudu se tak stěžovateli nemohlo ani podařit prokázat pasivní legitimaci žalovaného, porušení jeho právní povinnosti ani zavinění, neboť nebyl v žádném smluvním vztahu se stěžovatelem a v žádném případě nebylo jeho povinností zabývat se plynovým zařízením, v důsledku jehož užívání došlo k úmrtí člověka. Pokud žalovaný vyhodnotil kotel stěžovatele jako nebezpečný, bylo jeho povinností jako revizního technika, v případě, že zařízení bezprostředně ohrožuje život a zdraví pracovníků nebo majetek, navrhnout okamžité odstavení zařízení z provozu.
Odvolací soud pak doplnil dokazování o další část vyšetřovacího spisu Policie ČR a konstatoval, že z něj vyplývá další důvod, proč nemohla být žaloba stěžovatele úspěšná, neboť žalovaný vzhledem k probíhajícímu vyšetřování podezření z trestné činnosti nebyl ani tím, kdo rozhodl, že kotel bude ponechán vypnutý.
Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu