ECLI:CZ:US:2019:1.US.3364.19.1
sp. zn. I. ÚS 3364/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Vasila Blaňára a 2) Marie Blaňárové, oba zastoupeni Mgr. Ondřejem Tejnorou, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 139/57, 150 00 Praha 5 - Malá Strana, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 1409/2019-657 ze dne 31. 7. 2019, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 316/2018-635 ze dne 29. 11. 2018 a rozsudku Okresního soudu v Kladně č. j. 22 C 167/2006-563 ze dne 21. 5. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena jejich základní práva garantovaná čl. 4, čl. 90, čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 1 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že rubrikovaným rozsudkem Okresní soud v Kladně zřídil věcné břemeno ve prospěch žalované (RWE GasNet, s. r. o.) spočívající ve zřízení a provozování středotlakového plynovodu na pozemcích stěžovatelů (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit stěžovatelům úplatu za zřízení věcného břemene ve výši 44 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výroky III. a VI.). Krajský soud v Praze k odvolání stěžovatelů rozsudek soudu prvního stupně v meritu věci potvrdil, přičemž pouze zvýšil stanovenou úplatu za zřízení věcného břemene na částku 89 600 Kč, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti rubrikovanému rozsudku krajského soudu podali stěžovatelé dovolání, které bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto pro nepřípustnost podle §237 o. s. ř. ve spojení s §241a odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že všechny skutečnosti a podrobnosti nyní projednávaného případu jsou účastníkům řízení dostatečně známy, není třeba je blíže rekapitulovat.
Stěžovatelé nesouhlasí se závěry obecných soudů o zřízení věcného břemene ve prospěch žalované; domnívají se, že napadené usnesení Nejvyššího soudu nepřípustně ponechalo v platnosti rozhodnutí obecných soudů, která považují za překvapivá ve světle dosavadní judikatury k neoprávněné stavbě podle §135c občanského zákona (zákona č. 40/1964 Sb.). Napadená rozhodnutí tak porušují jejich ústavně garantovaná práva, zejména právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.
Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zvážil námitky stěžovatelů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další - "superrevizní" - instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
Pochybení takového rázu, která by zakládala jeho kasační zásah, Ústavní soud v nyní projednávané věci ovšem nenalezl. Dle jeho náhledu se obecné soudy věcí řádně zabývaly a svá rozhodnutí zcela logickým, srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodnily; přičemž podrobně rozvedly, proč by odstranění stavby plynovodu nebylo účelné. Úvahy obecných soudů o způsobu vypořádání neoprávněné stavby respektují zákonné možnosti ve smyslu §135c odst. 1 až 3 občanského zákona a jsou v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Právní závěry ve věci učiněné jsou tak výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy) a nevykazují znaky protiústavnosti. Žádný ústavněprávní deficit v tomto ohledu nelze spatřovat ani v odmítavém usnesení dovolacího soudu.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu