ECLI:CZ:US:2019:1.US.3369.19.1
sp. zn. I. ÚS 3369/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Ladislava Půlpána, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2019 č. j. 27 Cdo 1863/2019-238, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2019 č. j. 6 Cmo 68/2019-205 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. dubna 2018 č. j. 41 Cm 65/2015-162, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, podané k poštovní přepravě dne 16. října 2019 a doručené Ústavnímu soudu dne 17. října 2019, stěžovatel podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2019 č. j. 27 Cdo 1863/2019-238, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2019 (správně 19. března 2019) č. j. 6 Cmo 68/2019-205 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. dubna 2018 č. j. 41 Cm 65/2015-162.
2. Stěžovatel se žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 25. května 2015 domáhal po žalované BG Šumava, s. r. o. vydání bezdůvodného obohacení ze zmizení zisku společnosti v letech 1996 - 2007 a zmizení dosud nezjištěného zisku z let 2008 - 2013. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2019 č. j. 6 Cmo 68/2019-205 vrchní soud potvrdil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. března 2018 č. j. 41 Cm 65/2015-156, jímž krajský soud rozhodl, že odvolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu ze dne 24. ledna 2018 č. j. 41 Cm 65/2015-150 se jako opožděně podané odmítá. Poté Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 18. dubna 2018 č. j. 41 Cm 65/2015-162 zamítl návrh stěžovatele na prominutí zmeškání lhůty ze dne 11. dubna 2018 jako opožděně podaný. K odvolání podanému stěžovatelem Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. listopadu 2018 č. j. 6 Cmo 181/2018-170 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud pak dovolání podané stěžovatelem proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako "o. s. ř.") jako zjevně bezdůvodné.
3. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost třeba podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou procesní, což znamená, že je třeba nejpozději poslední den jejího trvání podání odevzdat orgánu, který má povinnost je doručit, nebo učinit úkon u soudu (srov. §57 odst. 3 o. s. ř.).
5. Takovým posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, je v posuzované věci jednak napadené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2019 č. j. 27 Cdo 1863/2019-238 a dále napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2019 č. j. 6 Cmo 68/2019-205. Z vyžádaného potvrzení o dodání a doručení do datové schránky Krajského soudu v Plzni vyplývá, že předmětné usnesení Nejvyššího soudu číslo listu 238 bylo právnímu zástupci stěžovatele dne 13. srpna 2019 dodáno do datové schránky a doručeno bylo dne 15. srpna 2019. K tomu z úředního záznamu ze dne 12. listopadu 2019 vyplývá, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze číslo listu 205 bylo stěžovateli osobně doručeno dne 29. dubna 2019. Aby byla zachována zákonná lhůta k včasnému podání ústavní stížnosti v souladu s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, měla být ústavní stížnost ve vztahu k předmětnému rozhodnutí Nejvyššího soudu podána k poštovní přepravě nejpozději dne 15. října 2019 a k rozhodnutí Vrchního soudu v Praze dne 1. července 2019.
6. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Z tohoto důvodu již Ústavní soud považoval za bezpředmětné vyzývat stěžovatele k doplnění plné moci k zastupování před Ústavním soudem.
7. Za situace, kdy ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 16. října 2019, stalo se tak evidentně po uplynutí dvouměsíční lhůty určené k podání ústavní stížnosti (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon o Ústavním soudu neumožňuje jakkoliv zhojit.
8. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2019
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj