ECLI:CZ:US:2019:1.US.3407.19.1
sp. zn. I. ÚS 3407/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelky S. S. K., zastoupené JUDr. Jiřím Baudysem, advokátem, se sídlem Kounicova 10, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 3 To 269/2019-77 ze dne 15. srpna 2019 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 5 T 73/2019-51 ze dne 29. května 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka se touto stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, konkrétně usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 3 To 269/2019-77 ze dne 15. srpna 2019 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 5 T 73/2019-51 ze dne 29. května 2019. Stěžovatelka ve své stížnosti namítá porušení článku 8 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách a právo na rodinný život a právo na péči o děti podle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Napadenými rozhodnutími byla matka stěžovatelky uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle §205 trestního zákona s nepodmíněným trestem odnětí svobody v délce tří měsíců. Stěžovatelka se proti tomuto rozsudku odvolala, krajský soud jí však nevyhověl a odvolání obžalované usnesením zamítl.
3. Stěžovatelka je nezletilým dítětem S. K., své zákonné zástupkyně a odsouzené ve výše specifikované věci. Ta má nyní podle napadených rozhodnutí nastoupit do výkonu trestu. Ke své stížnosti stěžovatelka připojila dovolání proti výše uvedeným rozhodnutím. Své podání následně doplnila žádostí o urychlené rozhodnutí ve věci dle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu a o odložení vykonatelnosti všech napadených rozhodnutí.
4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že je ústavní stížnost na místě odmítnout.
5. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
6. Z ústavní stížnosti a obsahu spisového materiálu jednoznačně plyne záměr stěžovatelky učinit návrh svým jménem. Jelikož je stěžovatelka dcerou pravomocně odsouzené matky, nebyla účastníkem trestního řízení o přečinech odsouzené. Ústavní soud by mohl stěžovatelce přiznat toliko postavení vedlejšího účastníka, jehož se řízení o ústavní stížnosti bezprostředně dotýká, takový návrh ovšem Ústavnímu soudu přednesen nebyl. Oprávněnou brojit proti napadeným rozhodnutím je ovšem právě stěžovatelčina matka, jakožto odsouzená. Stěžovatelka se tak nyní obrátila na Ústavní soud jako osoba neoprávněná ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a její návrh je na místě odmítnout podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
7. Nadto je třeba poznamenat, že i kdyby stížnost byla podána osobou oprávněnou, jednalo by se o nepřípustný návrh pro jeho předčasnost. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). V uvedených ustanoveních se tak odráží princip subsidiarity ústavní stížnosti jako posledního prostředku ochrany základních práv jednotlivce, nastupujícího až poté, co jednotlivec nemá k dispozici jiné prostředky k obraně proti zásahu veřejné moci.
8. V projednávaném případě doposud probíhá řízení před Nejvyšším soudem. Účastnice řízení byla poučena o možnosti podání dovolání a tohoto mimořádného opravného prostředku dle dokumentů předložených k návrhu využila, přičemž o něm nebylo zatím rozhodnuto.
9. Nyní projednávaný návrh stěžovatelky směřující proti napadeným rozhodnutím obecných soudů je na místě odmítnout podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť byl podán zjevně neoprávněnou osobou. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že o návrhu na odklad vykonatelnosti ani o návrhu na přednostní projednání věci tento soud samostatně nerozhodoval, neboť podle ustálené judikatury Ústavního soudu tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti. Z procesního hlediska by byl takový postup rovněž zjevně neúčelný za situace, kdy mohl Ústavní soud meritorně rozhodnout neprodleně po seznámení se s projednávaným případem.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2019
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj