ECLI:CZ:US:2019:1.US.3447.18.1
sp. zn. I. ÚS 3447/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti S. F., zastoupené Mgr. Tomášem Valíkem, advokátem se sídlem Za Humny 1299/13, 747 05 Opava, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č. j. 13 To 275/2018-23 ze dne 4. 9. 2018 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č. j. 3 Nt 1101/2018-7 ze dne 20. 7. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 8 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Okresní soud v Ústí nad Orlicí podle §116 odst. 2 trestního řádu nařídil pozorování stěžovatelky ve zdravotnickém ústavu s odůvodněním, že z opatřených lékařských zpráv plyne, že stěžovatelka trpí mimo jiné posttraumatickou stresovou poruchou po nehodě, epileptickými záchvaty se sekundovými výpadky při únavě nebo zátěži, dochází u ní ke zhoršování psychických potíží. Byť jádro potíží je neurologického charakteru, může ovlivňovat její duševní stav, přičemž příčetnost je základním znakem a předpokladem trestní odpovědnosti. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka stížnost, již Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, v záhlaví citovaným usnesením jako nedůvodnou zamítl.
Proti rozhodnutím trestních soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla, že se podrobila komplexnímu zdravotnickému vyšetření, přičemž soudní znalec MUDr. Roček vypracoval psychiatrický znalecký posudek. Naopak orgány činné v trestním řízení postupovaly nedbale a nešetrně. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti blíže rozvedla.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud k argumentaci stěžovatelky uvádí, že trestní soudy v době svého rozhodování o pozorování stěžovatelky ve zdravotnickém ústavu neměly jí zmiňovaný znalecký posudek k dispozici. Ten byl vypracován až 22. 9. 2018, tedy již po vydání napadeného rozhodnutí stížnostního soudu. Nelze tedy soudům tuto okolnost klást k tíži. Je otázkou dalšího postupu orgánů činných v trestním řízení, jak se se stěžovatelkou předloženým znaleckým posudkem posléze vypořádají. Ústavní soud dále podotýká, že soudy přistoupily k nařízení pozorování stěžovatelky ve zdravotnickém ústavu až po řadě neúspěšných pokusů přimět ji podrobit se znaleckému zkoumání jejího duševního stavu, tedy po vyčerpání opatření, která stěžovatelku zasahovala a omezovala podstatně méně. Nelze přitom přehlédnout, že s ohledem na podmínku příčetnosti jako předpoklad trestní odpovědnosti je řádné prošetření duševního stavu rovněž v zájmu jí samotné, nikoli jen ve veřejném zájmu.
Ze všech výše uvedených důvodů tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou. Z týchž důvodů nevyhověl ani návrhu na odklad vykonatelnosti, o němž nerozhodoval samostatným usnesením.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 8. ledna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu