ECLI:CZ:US:2019:1.US.3451.19.1
sp. zn. I. ÚS 3451/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti JUDr. Michaely Poremské, Ph.D., LL.M., zastoupené Mgr. Martinem Pelikánem, advokátem se sídlem Brno, Foltýnova 37, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2019 č. j. 54 C 7/2019-27 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2019 č. j. 21 Co 98/2019-54, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v řízení o rozvod manželství, neboť má za to, že jimi došlo k porušení zákazu odnětí zákonnému soudci ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ze spisového materiálu vyplývá, že napadeným usnesením Krajský soud v Brně potvrdil usnesení Městského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta námitka místní nepříslušnosti vznesená stěžovatelkou.
Jádro ústavní stížnosti představuje především polemika stěžovatelky, pokud jde o poslední společné bydliště manželů. Stěžovatelka uvádí, že soudy při rozhodování o místní příslušnosti nepostupovaly v souladu s §383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Namítá též, že opatrovnické řízení a řízení o rozvod manželství jsou samostatná a odlišná řízení a není proto možné, aby soud odkázal na rozhodnutí opatrovnického soudu.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, obsah napadených rozhodnutí i dalších listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
V předmětné věci se námitkou místní nepříslušnosti řádně zabýval jak Okresní soud v Opavě, tak i Krajský soud v Ostravě. Ústavní soud považuje závěry obecných soudů za ústavně konformní a v podrobnostech na ně odkazuje. Krajský soud v Opavě v podrobném odůvodnění poukázal také na otázku účelovosti sporu o místní příslušnost, kdy vedení dokazování o tom, kde se účastníci zdržovali déle či častěji se jeví jako neúčelné a neekonomické, zvlášť když výsledkem má být závěr, zda je místně příslušným Městský soud v Brně či Okresní soud Brno-venkov, tj. v obou případech soudy sídlí v Brně.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu