ECLI:CZ:US:2019:1.US.3578.18.1
sp. zn. I. ÚS 3578/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Vladimíra Sládečka, a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Z., zastoupené JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem se sídlem Malá 967, Horoměřice, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 5. 2017, č. j. 8 T 46/2016-3553, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, č. j. 8 To 372/2017-3796, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, č. j. 6 Tdo 993/2018-68, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Návrh na odložení vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, č. j. 8 To 372/2017-3796, se zamítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka spojila se svou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 11. 2018, doplněnou dalšími samostatnými podáními stěžovatelky, návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, č. j. 8 To 372/2017-3796, dle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž byla stěžovatelka odsouzena ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v délce třiceti měsíců a ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v délce dvanácti měsíců, a to z důvodu tíživého dopadu tohoto rozsudku na osobní život stěžovatelky a jejích dětí.
2. Dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
3. Ústavní soud nemusí o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodovat samostatně, jestliže o ústavní stížnosti rozhodne s tak malým časovým odstupem, že by toto rozhodnutí bylo bezpředmětné.
4. Ústavní soud návrh na odklad vykonatelnosti a obsah ústavní stížnosti a jejích příloh posoudil a shledal, že pro potřebu obstarání si dalších podkladů ve věci nebude možno o ústavní stížnosti rozhodnout v tak brzké době, aby o návrhu na odklad vykonatelnosti nemusel rozhodovat samostatně, proto o tomto návrhu rozhodl tímto usnesením.
5. Důvody pro odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Ústavní soud neshledal. Byť Ústavní soud vnímá velmi citlivě nepříznivý vliv uvěznění matky na životy jejích dětí, neuvedla stěžovatelka ve své ústavní stížnosti žádné důvody, které by výrazně odlišovaly její situaci od situace kterékoliv uvězněné osoby. Aplikace institutu odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je však mimořádným průlomem do právní moci rozhodnutí, který nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Řádný výkon trestu uloženého pravomocným a vykonatelným rozsudkem nepochybně důležitým veřejným zájmem je. Aby tak Ústavní soud mohl stěžovatelce vyhovět, musela by její situace být naprosto výjimečná a v důsledku toho podstatně tíživější než běžně se vyskytující situace odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody. Jiný závěr by v podstatě negoval účinnost tohoto trestu v případě odsouzených rodičů.
6. Jelikož stěžovatelka neprokázala žádnou okolnost, která by v jejím případě převažovala nad veřejným zájmem na výkonu pravomocně uloženého a vykonatelného trestu, Ústavní soud jejímu návrhu na odklad vykonatelnosti výše uvedeného rozsudku nevyhověl. Ústavní soud podotýká, že tím nijak nepředznamenává rozhodnutí o ústavní stížnosti samotné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu