ECLI:CZ:US:2019:1.US.3757.18.1
sp. zn. I. ÚS 3757/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Karla Zahálky a Zdeňky Zahálkové, zastoupených JUDr. Josefem Kulhavým, advokátem se sídlem Opatovická 4, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 68 Co 210/2018-434 ze dne 10. 9. 2018 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 6 C 324/2016-386 ze dne 6. 4. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 10 domáhali po žalovaných zaplacení částky 39.881,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. K té mělo dojít poškozením stromu, ořešáku královského, nacházejícího se na pozemku žalobců a jsoucího v jejich vlastnictví, a to v důsledku stavebních prací na pozemku žalovaných, při nichž nebyla dodržena ochranná zóna kořene stromu, což mělo způsobit jeho odumření vyžadující jeho úplné odstranění. Obvodní soud shora označeným rozsudkem žalobě vyhověl jen v nepatrné části a stěžovatelům přiznal na náhradě škody částku ve výši 274,50 Kč. Ve zbytku žalobu zamítl, resp. v rozsahu zpětvzetí co do části požadovaného příslušenství řízení zastavil, a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání stěžovatelů bylo rozhodnutí nalézacího soudu v záhlaví citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze jako věcně správné potvrzeno.
Proti rozhodnutím soudů brojí stěžovatelé ústavní stížností, domáhajíce se jejich kasace. Stěžovatelé namítli, že soudy vyšly ze závěrů znalce Kubala, které však dle jejich názoru vykazují celou řadu zjevných nepravd a nedostatků, a to jak ve znaleckém posudku, tak i jeho dodatku. Naproti tomu znalecký posudek Ing. Blahníka soudy neakceptovaly ve značné míře pro jeho nepřezkoumatelnost, třebaže někteří další znalci s jeho závěry souhlasili, přičemž jejich závěry soudy přijaly. Tuto svoji argumentaci stěžovatelé v ústavní stížnosti podrobně rozvedli. Rovněž namítli, že odvolací soud konal jednání bez jejich přítomnosti, ač právní zástupce odvolacímu soudu zavčas adresoval žádost o odročení z důvodu nemoci.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud předně konstatuje, že stěžovatelé pokračují ve své polemice ohledně znaleckého dokazování i nyní v řízení o ústavní stížnosti. To však již není pokračováním soudního řízení o náhradě škody, přezkum Ústavního soudu se omezuje na posouzení toho, zda se soudy při hodnocení důkazů nedopustily nepřípustné libovůle či jiného vážného excesu či zjevné nespravedlnosti. Nic z toho však Ústavní soud nezjistil. Nalézací soud v detailech vysvětlil, proč závěrům znalce Ing. Blahníka neuvěřil (srov. zejm. str. 13 - 14 napadeného rozsudku). Naopak vyložil, v čem pokládá znalecké posouzení z dílny P. Kubala za vyčerpávající, vzdor původním dílčím formálním nedostatkům. Nelze však přehlédnout, že znalecké dokazování se nestalo jediným podkladem pro rozhodnutí soudu. V řízení byly provedeny rovněž důkazy svědeckými výpověďmi, jakož i jinými listinnými důkazy, přičemž všechny tyto důkazy soud hodnotil nejen samostatně, ale také v jejich vzájemné souvislosti. Skutečnost, že při tom dospěl k závěru o poměrně malém podílu žalovaných na odumření stromu a naopak o nezanedbatelném podílu samotných stěžovatelů a dalších okolností na zdraví stromu, tedy není projevem svévole.
Námitka stěžovatelů stran jimi tvrzeného procesního pochybení (nesprávného postupu) odvolacího soudu, v jehož důsledku jim měla být odňata možnost účasti na odvolacím jednání, není přípustná, poněvadž jde o zmatečnostní vadu, k jejíž nápravě slouží institut žaloby pro zmatečnost dle §229 odst. 3 občanského soudního řádu. Vyčerpání tohoto procesního prostředku je podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu