ECLI:CZ:US:2019:1.US.3818.18.1
sp. zn. I. ÚS 3818/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Residences MIDA s.r.o., Pod Děvínem 48, Praha 5, zastoupeného JUDr. Milanem Kocourkem, advokátem se sídlem Václavské nám. 56, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2018, č. j. 16 Cm 98/2005-1356, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 21. 11. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného usnesení městského soudu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze byl zamítnut návrh stěžovatelky na spojení věcí sp. zn. 16 Cm 98/2005 a sp. zn. 16 Cm 175/2010, vedených u téhož soudu. Podle jejího mínění byly přitom naplněny podmínky ustanovení §112 odst. 1 o. s. ř. Stěžovatelka má přitom za to, že předmětná ústavní stížnost je přípustná, neboť odvolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné.
III.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení podle §42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu, načež dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je subsidiarita, s níž koresponduje princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci; konstantní judikatuře Ústavního soudu rovněž odpovídá, že ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost již nelze napravit jiným způsobem, tj. procesními prostředky, které se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí soustavy obecných soudů (srov. čl. 81 a 83 ve spojení s čl. 90 a 91 Ústavy).
V dané věci stěžovatelka brojí proti usnesení Městského soudu v Praze, jímž byl zamítnut návrh na spojení dvou věcí, vedených u jmenovaného soudu. Z poučení o opravných prostředcích se přitom podává, že "Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí vydanému asistentem soudce v občanském soudním řízení, proti němuž nelze podat odvolání podle občanského soudního řádu, může účastník podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení."
Ze shora uvedeného plyne, že stěžovatelce sice nebyl dán k dispozici řádný opravný prostředek v podobě odvolání, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o rozhodnutí asistenta soudce, mohla si proti němu podat námitky, a to do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti nezmiňuje o tom, že by tyto námitky podala a takovéto rozhodnutí o námitkách k ústavní stížnosti ani nepřiložila (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud má z toho důvodu za to, že stěžovatelka nevyčerpala všechny opravné prostředky, čímž nenaplnila shora uvedenou zásadu subsidiarity ústavní stížnosti.
Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. ledna 2019
Tomáš Lichovník
soudce zpravodaj